Řád (církev)

Církevní řád (latinsky ordo) označuje nadnárodní instituci společného života, která se řídí určitou řeholí. Jeho členové, křesťanští muži nebo ženy, kteří se k tomuto způsobu života zavázali řeholními sliby, se označují jako mniši, mnišky, řeholníci, řeholnice, bratři, (řádové) sestry.

Pojem řád, známý v českém prostředí původně z církevního práva, se dnes analogicky používá i pro nekřesťanské komunity s podobnou charakteristikou.

Klášterní život

Rozšířeným způsobem života mnoha řádů je společný život v klášteře neboli konventu, kde se řeholníci společně modlí (především tzv. liturgie hodin), stolují a pracují. Každé místní společenství řeholníků je podřízeno jednomu představenému (opat, abatyše atd.), v čele celého řádu stojí opat primas nebo generální představený. Před vstupem do řádu novic absolvuje zkušební období, po kterém skládá řeholní sliby („slavné sliby“). Vedle mnichů mohli být členy řádu i laičtí bratři (konvrši), kteří neskládali slavné sliby a vykonávali především manuální práci.

Některé řády působí mezi laiky, například ve školství nebo zdravotnictví, v jiných naopak žijí členové v přísném odloučení uzavřeni v tzv. klauzuře.

Církevní řády jsou obvykle rozděleny na mužské a ženské větve, které mají samostatné kláštery. U některých řádů existuje i třetí řád, jehož členové (terciáři) žijí civilním životem mimo klášter.

Dějiny křesťanských řádů

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

V prvních staletích křesťanství začínalo stále více mužů a žen žít na osamělých místech jako poustevníci; vzorem je sv. Antonín Egyptský. Tito poustevníci se však časem začali scházet ke společné modlitbě; kolem roku 320 založil Pachomios v Horním Egyptě první křesťanský klášter.

Po vzoru Pachomiovy Andělské řehole složil kolem roku 350 sv. Basileios z Kaisareie pro mnichy řeholi života, kterou se dosud řídí kláštery ve východní církvi. Tato řehole se stala vzorem pro řeholi sepsanou sv. Benediktem z Nursie, která je společná všem klášterům benediktinské tradice.

Středověk se vyznačoval mohutným rozvojem řeholního života. V roce 529 byl založen řád benediktýnů, v 11. století vznikají kartuziáni v čele se sv. Brunem, roku 1098 vznikají cisterciáci jako reformovaná větev benediktinů, v roce 1126 premonstráti, roku 1209 františkáni (řád založený sv. Františkem z Assisi; jednou z větví jsou minorité), 1215 dominikáni, roku 1237 řád křižovníků s červenou hvězdou.

Hlavní formy

V západní církvi dnes existuje sedm základních forem řádového života:

řeholní kanovníci
- augustiniáni
- premonstráti

mnišské řády

rytířské řády

žebravé řády

řeholní klerici
- Tovaryšstvo Ježíšovo
- theatini

řeholní kongregace
- redemptoristé

laické
- školští bratři

Ve východním křesťanství řády v západním pojetí neexistují, každý klášter (monastýr) má svá mnišská pravidla.

Dokumentární cyklus

V roce 2009 začala Česká televize vysílat nepravidelný dokumentární cyklus o církevních řádech v České republice.

Pořadí	Řád	Odkaz do archivu ČT
1	Redemptoristé	Spustit z videoarchivu ČT
2	Karmelitky	Spustit z videoarchivu ČT
3	Maltézští rytíři – Johanité	Spustit z videoarchivu ČT
4	Boromejky	Spustit z videoarchivu ČT
5	Benediktini	Spustit z videoarchivu ČT
6	Voršilky	Spustit z videoarchivu ČT
7	Dominikánky	Spustit z videoarchivu ČT
8	Františkáni	Spustit z videoarchivu ČT
9	Karmelitáni	Spustit z videoarchivu ČT
10	Augustiniáni	Spustit z videoarchivu ČT
11	Premonstráti	Spustit z videoarchivu ČT
12	Dominikáni	Spustit z videoarchivu ČT
13	Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou	Spustit z videoarchivu ČT
14	Salesiánky	Spustit z videoarchivu ČT
15	Piaristé	Spustit z videoarchivu ČT
16	Salesiáni Dona Boska	Spustit z videoarchivu ČT
17	Premonstrátky	Spustit z videoarchivu ČT
18	Jezuité	Spustit z videoarchivu ČT
19	Paulínky	Spustit z videoarchivu ČT
20	Obláti	Spustit z videoarchivu ČT
21	Congregatio Jesu	Spustit z videoarchivu ČT
22	Trapisté	Spustit z videoarchivu ČT
23	Kapucíni	Spustit z videoarchivu ČT

Literatura

BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. 1. díl., Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-085-3.
BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. 2. díl, 1. sv., Řeholní kanovníci. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-086-1.
BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací v českých zemích. 2. díl, 2. sv, Mnišské řády. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-084-5.
BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací v českých zemích. 3. díl, 1. sv., Žebravé řády. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-088-8.
VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr a FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 782 s. ISBN 80-85983-17-6.
DOLISTA, Karel a POSPÍŠILOVÁ, Ludmila. Catalogus institutorum religiosorum virorum et feminarum in Conferentias superiorum maiorum in re publica bohemica incorporatorum: status ad diem primum Ianuarii MMX = Katalog mužských a ženských řeholních institutů začleněných do Konferencí vyšších představených v České republice: stav k 1. 1. 2010. Praha: Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice, [2010]. 56 s.
HRUDNÍKOVÁ, Mirjam, ed. Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 1997. 319 s. Encyklopedie. ISBN 80-7192-222-6.