Arado Ar 76
Arado Ar 76 | |
---|---|
Arado Ar 76 (D-IFAT) | |
Určení | stíhací a cvičný letoun |
Výrobce | Arado |
Šéfkonstruktér | Walter Blume a R. Heinemann |
První let | 1934 |
Zařazeno | 1936 |
Uživatel | Luftwaffe |
Vyrobeno kusů | 189[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arado Ar 76 byl německý jednomístný vzpěrový hornoplošník ze 30. let 20. století zkonstruovaný jako lehký stíhací a pokročilý cvičný letoun. Vznikl na základě požadavku výzbrojního úřadu C-Amt Luftfahrtkommissariatu[2] na právě takový typ letounu a v roce 1935 byl zkoušen společně s konkurenčními typy He 74, Fw 56, Hs 121 a Hs 125. I když byl za vítěze vybrán a posléze vyráběn Fw 56, byl C-Amt dostatečně zaujat výkony Ar 76, aby objednal stavbu menšího množství kusů.
Vývoj
První prototyp Ar 76a (imatrikulace D-ISEN) byl dokončen na podzim roku 1934 a byl zničen již v průběhu jednoho z prvních letů. Druhý exemplář Ar 76 V2 (D-IRAZ) byl dohotoven na jaře 1935. Dalším prototypem byl Ar 76 V3 (D-IZOH).
Následná malá série Ar 76 A byla na jaře 1936 dodána do škol stíhacích pilotů FFS A/B 1, FFS A/B 8, FFS A/B 23, LKS 1 a za Protektorátu FFS A/B 32 v Chrudimi. Ar 76 byl zařazen také k bojovému útvaru I/JG 232-Gruppe Loerzer v Bernburgu.
Konstrukce
Ar 76 byl jednoplošník typu parasol s pevným záďovým podvozkem. Křídlo mělo dřevěnou kostru s plátěným potahem, které bylo s trupem spojeno pomocí vzpěr. Trup z ocelových trubek byl částečně potažen plechem, v zadní části překližkou a na spodních plochách plátnem. Letoun poháněl vzduchem chlazený invertní vidlicový osmiválec Argus As 10C o maximálním vzletovém výkonu 176 kW.
Specifikace (Ar 76A-0)
Údaje podle[3]
Technické údaje
- Osádka: 1
- Délka: 7,20 m
- Rozpětí: 9,50 m
- Výška: 2,55 m
- Nosná plocha: 13,4 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 750 kg
- Vzletová hmotnost : 1070 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony
- Maximální rychlost: 267 km/h
- Cestovní rychlost: 220 km/h
- Dolet: 470 km
- Dostup: 6400 m
- Stoupavost: 7,2 m/s
Výzbroj
- 2 × kulomet MG 17 ráže 7,92 mm
- 3 × 10kg puma SC 10
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arado Ar 76 na anglické Wikipedii.
Literatura
- TAYLOR, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. S. 71.
- World Aircraft Information Files. Brightstar Aerospace Publishing, London. File 889 Sheet 69.
- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0.
- BALOUS, Miroslav. Arado Ar 76. Letectví a kosmonautika. 2003, roč. 79., čís. 10, s. 22.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arado Ar 76 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Arado Ar 76 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.
Německé vojenské letouny druhé světové války | |
---|---|
Stíhací letouny | |
Bombardovací letouny | |
Plovákové letouny a létající čluny | |
Průzkumné letouny | |
Transportní letouny a kluzáky | |
Cvičné a spojovací letouny | |
Bitevní letouny | |
Vrtulníky a vírníky | |
Experimentální a specializované letouny | |
Malosériové letouny | |
Prototypy a projekty | Ao 225 • Ar 77 • Ar 80 • Ar 81 • Ar 195 • Ar 197 • Ar 198 • Ar 199 • Ar 340 • Ar 396 • E.555 • AS 6 • Ba 349 • BV 40 • Ha 137 • Ha 140 • BV 142 • BV 144 • BV 155 • BV 238 • P.175 • P.200 • P.202 • Do 19 • Do 317 • DFS 228 • DFS 346 • Fi 98 • Fi 99 • Fi 157 • Fi 256 • Fw 57 • Fw 62 • Fw 159 • Ta 183 • Fw 191 • He 118 • He 274 • He 280 • He 343 • He 519 • Ho 229 • Ju 85 • Ju 89 • Ju 187 • Ju 287 • Ju 288 • Hs 121 • Hs 122 • Hs 124 • Hs 125 • Hs 127 • Hs 128 • Hs 130 • Hs 132 • Ju 322 • Bf 161 • Bf 162 • Me 209-II • Me 263 • Me 264 • Me 309 • Me 328 • Me 509 • Me 609 • Me P. 1101 • Li P.01 • Li P.04 • Li P.10 • Li P.11 • Li DM-1 • Li P.13 • Li P.13a • Li P.13b • Li P.15 • Li P.20 • Sk P.14 • Sk SL-6 • So 334 |
Bezpilotní letouny a řízené střely |