Ariane 6

Ariane 6
Navrhované varianty Ariane 6: A62 (vlevo) a A64 (vpravo)
Země původu	Evropa
Rodina raket	Ariane
Výrobce	ArianeGroup
Účel	středně těžká nosná raketa
Rozměry
Výška	63 m
Průměr	5,4 m
Hmotnost	530 000 - 860 000 kg
Nosnost
na LEO	A64: 20 000 kg A62: 10 350 kg
na GTO	A64: 12 000 kg A62: 4 500 kg
Únikovou rychlost	A64: 8 500 kg (translunární) A62: 3 000 kg (translunární)
Historie startů
Status	v provozu
Kosmodrom	Guyanské kosmické centrum
Celkem startů	1
Úspěšné starty	1
První start	9. července 2024
Pomocné motory – P120C
Počet	2 (A62) nebo 4 (A64)
Tah	4 500 kN
Palivo	HTPB, ChA, Al
První stupeň  – centrální stupeň
Motor	Vulcain 2.1
Tah	1 370 kN
Palivo	LH2 / LOX
Druhý stupeň  – druhý stupeň
Motor	Vinci
Tah	180 kN
Palivo	LH2 / LOX

Ariane 6 je nosná raketa vyvíjená společností ArianeGroup pro Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Je součástí série kosmických nosných raket Ariane a má nahradit typ Ariane 5. Jako středně těžký nosič srovnatelný s raketou Atlas V nebo Falcon Heavy má být schopna dopravit náklad až na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Raketa poprvé odstartovala 9. července 2024.

Oproti Ariane 5 by měla být při pravidelném provozu o polovinu levnější a umožňovat dvakrát vyšší frekvenci startů.^[1]

Ariane 6 má dva raketové stupně, oba jsou poháněné motory na kapalný vodík a kapalný kyslík. První stupeň je vybaven vylepšenou verzí motoru Vulcain, který již byl použit na Ariane 5, který hoří od začátku letu a má vynést raketu za deset minut do výšky asi 100 kilometrů.^[1] Druhý stupeň má nově navržený motor Vinci, který má být schopen dopravit náklad na různé oběžné dráhy v rámci jednoho letu. Většinu počátečního tahu při startu zajišťují raketové boostery P120 na tuhé palivo připojené k prvnímu stupni.

Závěrečný návrh rakety byl vybrán ESA v prosinci 2014. První zkušební let byl původně plánován na rok 2020 a několikrát odložen,^[2] podle odhadu z podzimu 2022 k němu mělo dojít ve 4. čtvrtletí 2023,^[3] pak byl tento termín posunut na červen 2024.^[4] V květnu 2024 pak ESA upřesnila, že se pro premiéru nové rakety počítá s prvními dvěma týdny července 2024.^[5] První start proběhl 9. července 2024.^[6]

Raketa by měla vynášet mj. satelity systému Galileo, ^[7] třetí generace série satelitů Meteosat^[8] nebo sondu Plato.^[9] Při prvním letu bylo vypuštěno 9 minisatelitů CubeSat.^[6]

Na vývoji rakety se podílela i česká firma Aerotech Czech,^[10] která vyrábí součásti palivového systému rakety.^[11][12] Další česká firma, která se podílí na výrobě dílů pro raketu je klatovská ATC Space. ^[13]V jejich závodě probíhá výroba hliníkových částí plášťů pomocných urychlovacích motorů P120. Jedná se o spodní prstenec s úchytem k centrálnímu stupni a vrchní prstenec se skosenou hranou^[14]. Dále se zde vyrábějí některé hliníkové díly na centrální stupeň nosiče. Na pozemním segmentu je osazen deflektor spalin, což je rozměrná ocelová konstrukce o hmotnosti 650 tun, která má za úkol odvádět spaliny od startující rakety. Výrobu deflektoru provedla firma MCE Slaný^[15]. V roce 2021 byly realizovány testy spodní nosné části pomocných motorů ve zkušebnách Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Praze Letňanech.^[16]

Vývoj rakety stál asi 3,9 mld. eur.^[3]

Raketa má mít dvě varianty:

• Ariane 62 - dva boostery P120, určená hlavně pro vědecké a státní mise, s nosností až 4,5 t na GTO a 10,35 t na LEO,
• Ariane 64 - čtyři boostery P120, určená hlavně pro komerční mise s možností vynesení dvou satelitů najednou, s nosností až 11,5 t na GTO a 21,5 t na LEO.

Zvažuje se také vylepšení Block 2, které by mělo spočívat ve vylepšení boosterů P120 a motorů Vinci, které by mělo umožnit zvýšit nosnost na LEO o 3 tuny.^[3]

První, testovací let rakety se uskutečnil 9. července 2024 z Guyanské kosmické centrum ve Francouzské Guyaně. Vlastní start proběhl v pořádku a podařilo se také vypustit devět malých satelitů CubeSat.^[6] Jedním z vypuštěných CubeSatů byla i slovenská družice GRBBeta^[17] slovenské soukromé společnosti Spacemanic. Náklad byl tvořen také vědeckými experimenty, které byly pevně spojeny s druhým stupněm nosiče. Například YPSat byl vyvinut studenty a jeho úkolem bylo vyfotit a natočit odhození aerodynamického krytu a pak vypouštění jednotlivých CubeSatů. Poslední část nákladu tvořila dvě experimentální návratová pouzdra, která měla ověřit nové technologie.

Po sérii testů se však nepodařilo obnovit provoz pomocné jednotky APU,^[18] která se stará o správné zásobování motoru horního stupně palivem.^[19] Proto nemohl být tento stupeň naveden k zániku v atmosféře (cílem tohoto manévru mělo být snížení množství existujícího kosmického smetí na zemské oběžné dráze). Bylo zrušeno také vypuštění dvou návratových pouzder.

• Seznam nosných raket

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ariane 6 na Wikimedia Commons
• (česky) Ariane 6 má za sebou zkušební odpočítávání – www.CzechSpacePortal.cz
• (česky) Češi vyrobí 600 tun těžký díl pro rampu Ariane 6 – kosmonautix.cz
• (česky) Evropa zažehla svůj obří motor na tuhé palivo – kosmonautix.cz (o nosičích Vega a Ariane 6)
• (anglicky) Web o Ariane 6 Archivováno 8. 11. 2018 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.