Ego-obranný mechanismus

Ego-obranný mechanismus (obranný mechanismus ega či mechanismus obrany ega) je v psychoanalytické teorii sebeklamný mechanismus, který nevědomě používají jednotlivci či skupiny k uchování pocitu vlastní hodnoty a integrity v situacích neúspěchu, selhání, při pocitech viny, studu apod. Spočívají především ve snížení úzkosti z těchto vzniklých situací a snaží se o udržení psychické rovnováhy. Ego obranné mechanismy lze dělit na útočné (projevující se fyzickou nebo verbální agresí), únikové a jiné (nejsou ani útočné, ani únikové). Mezi nejprimitivnější obranné mechanismy patří prostý útok nebo únik bez možnosti vyjasnění a vysvětlení si konfliktní situace nebo nedorozumění asertivní komunikací a vzájemnou domluvou. Předností uplatňování obranných mechanismů je téměř okamžité snížení úzkosti. Hlavní nevýhodou však zůstává přetrvání skutečného problému a původní příčiny úzkosti jedince, který daný mechanismus použil. Mechanismy tak často odvrátí jedince k falšování, resp. odmítání reality.

V kontextu

Poznatky o ego-obranných mechanismech pochází především z díla Sigmunda a Anny Freudových. Termín obranný mechanismus Freud poprvé použil v roce 1894 ve své studii Obranné neuropsychózy (Spisy z let 1892-1899). Na jeho práci navázala jeho dcera Anna, která se Ego-obrannými mechanismy přímo zabývala ve svém díle Já a obranné mechanismy vydaném v roce 1936. Jeho práci rozšířila a v té době definovala 10 základních obranných mechanismů. K uplatňování obranných mechanismů jako obraně proti úzkosti podle Freudové vede kritický hlas tzv. Superega. Obranné mechanismy tedy úzce souvisí s modelem psychických instancí Ono, Já a Nadjá (neboli Id, Ego a Superego), který definoval ve svém díle Já a Ono z roku 1923. Je-li Ego v duševním zápase sil slabé a podléhá-li jedné z obou instancí (Id, Superego), může dojít k duševním poruchám, neurózám a psychózám. Prohraje-li Ego tento boj, vytváří si na jeho základě obranné mechanismy, které ho před vzniklou úzkostí mají různými způsoby ochránit a úzkost potlačit.

Nejdůležitější ego-obranné mechanismy

Mezi nejdůležitější obranné mechanismy ega patří:

• Agrese
• Projekce (psychologie)
• Introjekce (psychologie)
• Anticipace
• Disociace (psychologie)
• Hédonická adaptace
• Humor
• Identifikace (psychoanalýza)
• Projektivní identifikace
• Racionalizace (psychologie)
• Reaktivní formace
• Regrese (psychologie)
• Transgrese (psychologie)
• Štěpení (psychologie)
• Sublimace (psychologie)
• Šikana
• Egocentrismus
• Vytěsnění
• Opačné reagování
• Somatizace
• Izolace (psychologie)
• Identifikace (psychoanalýza)
• Obejití překážky (psychologie)
• Kompenzace (psychologie)
• Fixace (psychologie)

Literatura

• FREUD, Anna. Já a obranné mechanismy. Přeložil Petr BABKA. Vyd. 2. Praha: Portál, 2023. ISBN 978-80-262-2025-1.
• KAŠČÁKOVÁ, Natália. Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického aspektu. Trenčín: Vydavateľstvo F, 2007. ISBN 80-88952-41-7.
• RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 174 s. Spektrum. ISBN 978-80-262-0354-4.
• LAUSTER, Peter. Nenechte si nic líbit: umění jak se prosadit. Praha: Knižní klub, 1994. ISBN 80-85634-62-7.
• COLLIN, Catherine, Nigel C. BENSON, Joannah GINSBURG, Voula GRAND, Merrin LAZYAN a Marcus WEEKS. Kniha psychologie. Vydání první. Přeložil Michaela BUCHTELOVÁ, Ivana MIČÍNOVÁ, Otakar VOCHOČ. Praha: Euromedia Group, 2014. Universum. ISBN 978-80-242-4316-0.
• Freud, S. (2000). Spisy z let 1892-1899. Praha: Psychoanalytické nakladatelství

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ego-obranný mechanismus na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ego-obranný mechanismus
• Školní PDF prezentace o obranných mechanismech Archivováno 10. 10. 2018 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.