Gustav Krátký

plk. Gustav Krátký
Gustav Krautstengl-Krátký (asi r. 1944)
Rodné jméno	Gustav Krautstengl
Narození	4. září 1896 Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. června 1944 (ve věku 47 let) Sadhora Sovětský svaz Sovětský svaz
Příčina úmrtí	autonehoda
Místo pohřbení	Sadhora, Černivci
Národnost	česká
Povolání	voják
Ocenění	Řád sokola Československá revoluční medaile Válečný záslužný kříž (Itálie) Československý válečný kříž 1939 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Nábož. vyznání	bez vyznání, vystoupil s římskokatolické církve
Choť	Marie
Děti	synové Gustav a Rudolf
Rodiče	Gustav Krautstengl, Marie Thunserová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plk. Gustav Krátký, vlastním jménem Gustav Krautstengl (4. září 1896 Královské Vinohrady^[1] – 7. června 1944 Sadhora, Černivci) byl československý legionář a důstojník 1. československého armádního sboru.

Gustav Krautstengl se narodil 4. září 1896 na Královských Vinohradech u Prahy ve středostavovské rodině Gustava Krautstengla a Marie, rozené Thunserové.^[1] Vychodil obecnou a měšťanskou školu a studoval na vyšší státní reálné škole v Praze, kterou ukončil v roce 1914. Započal studium na Vysoké škole technické v Praze na stavebním oboru, ale dokončil pouze dva semestry.

Dne 15. dubna 1915 nastoupil Gustav Krautstengl prezenční službu u c. a k. armády, sloužil v Praze a posléze v Grecenyi u Budapešti. Během léta téhož roku absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v hodnosti kadeta čekatele byl v lednu 1916 odvelen na ruskou frontu. V červenci 1916 padl Brodů do zajetí. V lednu 1917 se přihlásil do československých legií, kam byl přijat v srpnu téhož roku. V Žitomiru absolvoval důstojnickou školu, velel četě a posléze půlrotě. Zúčastnil se bitvy u Bachmače. Jako velitel roty prošel Sibiřskou anabází a v roce 1920 se přes Vladivostok vrátil v hodnosti poručíka do Československa.

Po návratu do vlasti v září 1920 zůstal Gustav Krautstengl v armádní službě. Sloužil v Mostě, kariérně stoupal a dál se vzdělával. Již jako štábní kapitán byl 15. dubna 1931 přeložen na Vysokou školu válečnou v Praze na post pobočníka velitele kurzu pro velitele vojskových těles a oddílů. Oženil se, narodili se mu synové Gustav a Rudolf. Od poloviny října 1937 sloužil u 1. jezdecké brigády v Praze, od března 1938 jako pobočník velitele 1. motorizované brigády. Všeobecnou mobilizaci 1938 absolvoval u praporu útočné vozby v Lysé nad Labem, následně sloužil jako zástupce velitele praporu útočné vozby v Milovicích.

Po německé okupaci v březnu 1939 byl major Gustav Krautstengl v květnu téhož roku propuštěn z armády a začal pracovat jako administrativní tajemník na 2. průmyslové škole v Praze. Dne 1. května 1940 odešel do zahraničí a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Bělehradu, kde se 7. května přihlásil do služby československé armády v zahraničí. Přijal krycí jméno Gustav Krátký. Stal se velitelem transportu do Marseille a 2. června téhož roku byl prezentován u československé jednotky v Agde. Po porážce Francie se přesunul do Velké Británie, kde působil jako zatímní velitel praporu pěšího pluku a od září 1940 jako zástupce velitele baterie kanónů proti útočné vozbě, od ledna 1941 pak jejím velitelem. V prosinci téhož roku nastoupil jako výpomocný profesor v kurzu pro štábní důstojníky. V září 1943 odjel do Sovětského svazu, kde se stal velitelem tankového praporu. Mj. se zúčastnil bitvy o Kyjev, kdy se jeho prapor probojoval až do centra města, a osvobození Bílé Cerekve. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Zahynul 7. června 1944 při autonehodě v Sadhoře v Černivci, kde byl rovněž pohřben^[2]. Jeho kenotaf se nachází na Vinohradském hřbitově^[3].

V roce 1928 vydal Gustav Krautstengl publikaci Výtah z dějin pěšího pluku 9 "Karla Havlíčka Borovského"^[4]

• Řád sokola
• Československá revoluční medaile
• Válečný záslužný kříž (Itálie)
• Československý válečný kříž 1939
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945

• Gustav Krátký byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka

• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 149. 
• Ivo Pejčoch - Gustav Krautstengl-Krátký (článek na stránkách Vojenského historického ústavu, 2018)

• Detail legionáře Karla Krautštengla na stránkách Legie 100
• Vojenský historický ústav v Praze, Gustav Krautstengl-Krátký