Hydroxid olovnatý
Hydroxid olovnatý | |
---|---|
Vzhled hydroxidu olovnatého | |
Obecné | |
Systematický název | Hydroxid olovnatý |
Anglický název | Lead(II) hydroxide lead hydroxide plumbous hydroxide |
Německý název | Blei(II)-hydroxid |
Sumární vzorec | Pb(OH)2 |
Vzhled | bílý amorfní prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1319-46-6 |
SMILES | [OH-].[OH-].[Pb+2] |
InChI | InChI=1S/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2 1/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 241,21 g/mol |
Teplota tání | 135 °C (rozklad) |
Hustota | 7,410 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | 1,55 g/100 ml (20 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v zředěných kyselinách a zásadách nerozpustný v acetonu a kyselině octové |
Součin rozpustnosti | 1,42×10−20 |
Bezpečnost | |
Toxický (T) | |
R-věty | R25 |
S-věty | S1/2, S20/21, S29/56, S45 |
NFPA 704 | 0 2 0 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hydroxid olovnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pb(OH)2, patřící mezi hydroxidy. Jako ostatní rozpustné sloučeniny olova je toxický. Ačkoli se vyskytuje jako v podstatě jednoduchá sloučenina, není jisté, jestli je v pevném skupenství stabilní.[1]
V praxi se tam, kde by se měl vyskytovat hydroxid olovnatý, setkáváme se zásaditým uhličitanem olovnatým (PbCO3·2Pb(OH)2) nebo oxidem olovnatým (PbO). V minulosti toto bylo předmětem velkého zmatku.
Příprava
Když se přidá hydroxid alkalického kovu do roztoku olovnaté soli, vzniká hydrátovaný oxid olovnatý PbO·xH2O (kde x je menší než 1).
Opatrnou hydrolýzou octanu olovnatého vzniká krystalický produkt se vzorcem 6 PbO·2 H2O = Pb6O4(OH)4.[2]
Reakce
V roztoku je hydroxid olovnatý poněkud slabou zásadou, vytváří olovnatý kationt Pb2+. Tento kationt hydrolyzuje na Pb(OH)+, Pb(OH)2(aq), Pb(OH)3− a další iont, jako například Pb4(OH)44+, Pb3(OH)42+ a Pb6O(OH)64+.[2].
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) hydroxide na anglické Wikipedii.
- ↑ G. Todd and E. Parry. Character of Lead Hydroxide and Basic Lead Carbonate. Nature. 1964, s. 386–387. DOI 10.1038/202386a0. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b Von Egon Wiberg, Nils Wiberg, Arnold Frederick Holleman, "Inorganic Chemistry", Academic Press, 2001 (Google books).
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Hydroxidy s prvkem v oxidačním čísle II. | |
---|---|
Hydroxid hlinečnatý (Al(OH)2) • Hydroxid barnatý (Ba(OH)2) • Hydroxid berylnatý (Be(OH)2) • Hydroxid kademnatý (Cd(OH)2) • Hydroxid vápenatý (Ca(OH)2) • Hydroxid kobaltnatý (Co(OH)2) • Hydroxid měďnatý (Cu(OH)2) • Hydroxid železnatý (Fe(OH)2) • Hydroxid olovnatý (Pb(OH)2) • Hydroxid hořečnatý (Mg(OH)2) • Hydroxid rtuťnatý (Hg(OH)2) • Hydroxid nikelnatý (Ni(OH)2) • Hydroxid palladnatý (Pd(OH)2) • Hydroxid stříbrnatý (Ag(OH)2) • Hydroxid strontnatý (Sr(OH)2) • Hydroxid cínatý (Sn(OH)2) • Hydroxid titanatý (Ti(OH)2) • Hydroxid vanadnatý (V(OH)2) • Hydroxid zinečnatý (Zn(OH)2) |