Jarmila Mourková

Jarmila Mourková
Narození	26. února 1931 Praha
Úmrtí	28. srpna 1992 (ve věku 61 let) Praha
Povolání	literární historička, kritička, spisovatelka a literární kritička
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jarmila Mourková (26. února 1931, Praha - 28. srpna 1992, Praha) byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře.^[1]

Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. V dětství Mourková onemocněla nervovou chorobou, která měla celoživotní následky. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea (který byl posléze začleněn do Památníku národního písemnictví). Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V její knize Buřiči a občané z roku 1988 se objevila studie o Richardu Weinerovi, což byl v tehdejší oficiální literární vědě průlom.^[2] V roce 1989 odešla do důchodu.^[3]

Její manžel Jaromír Loužil byl rovněž kulturním historikem.

• Lhostejnost (1963)
• Mlčení (1969)
• Lítost (1974)
• Darina (1993)

• Růžena Svobodová (1975)
• Josef Hora (1981)
• Buřiči a občané (1988)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jarmila Mourková