Ladislav Karel Feierabend
JUDr. Ladislav Karel Feierabend | |
---|---|
čs. ministr spravedlnosti | |
Ve funkci: 1938 – 1938 | |
Předchůdce | Vladimír Fajnor |
Nástupce | Jaroslav Krejčí |
čs. ministr unifikací | |
Ve funkci: 1938 – 1938 | |
Předchůdce | Vladimír Fajnor |
Nástupce | rezort zrušen |
čs. ministr zemědělství | |
Ve funkci: 1938 – 1939 | |
Předchůdce | Eduard Reich |
Nástupce | zánik Československa |
protektorátní ministr zemědělství | |
Ve funkci: 1939 – 1940 | |
Předchůdce | vznik Protektorátu |
Nástupce | Jaroslav Krejčí |
čs. ministr financí 1. a 2. londýnská exilová vláda | |
Ve funkci: 1941 – 1945 | |
Předchůdce | Eduard Outrata |
Nástupce | Vavro Šrobár |
Stranická příslušnost | |
Členství | agrární strana (-1938) SNJ (1938-39) Národní souručenství nár. soc. (1945-) |
Narození | 14. června 1891 Kostelec nad Orlicí Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 15. srpna 1969 (ve věku 78 let) Villach Rakousko Rakousko |
Národnost | Češi |
Choť | Jana Feierabendová |
Rodiče | Karel Feierabend |
Děti | Ivo Karel Feierabend syn Hana Ludikarová dcera |
Příbuzní | Bohuslav Feierabend bratr |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik, spisovatel, ekonom a právník |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída, in memoriam (1995) |
Commons | Ladislav Karel Feierabend |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Karel Feierabend, křtěný Ladislav Antonín (14. června 1891 Kostelec nad Orlicí[1] – 15. srpna 1969 Villach, Rakousko), byl český a československý meziválečný národohospodář a vrcholný představitel družstevnictví v éře jeho největšího tuzemského rozkvětu během meziválečného období: stal se vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev) a předsedou Československé obilní společnosti. Po Mnichově se stal ministrem zemědělství. Téměř polovinu svého dospělého života strávil Ladislav Karel Feierabend v exilu, kam odešel hned dvakrát – v letech 1940 a 1948.[2] Je autorem řady odborných prací s tematikou zemědělského družstevnictví a rozsáhlých pamětí na události z období let 1938 až 1950.[3]
Životopis
První republika
Po úspěšném vystudování gymnázia v Hradci Králové a práv na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se věnoval různým hospodářským funkcím v zemědělství. Již v roce 1917 nastoupil na místo tajemníka Ústřední jednoty českých hospodářských družstev. Později byl členem, vůči Hradu opoziční, pravicové agrární strany. Bydlel i s rodinou své dcery v exkluzivní rezidenční čtvrti na Ořechovce.[4]
Ve 20. a 30. letech dvacátého století se Ladislav Feierabend stal členem burzovní rady a později také prezidentem Pražské plodinové burzy (ta sídlila v současném Kongresovém centru ČNB).[2] Kromě toho, že se výrazně podílel na přestavbě vnitřku budovy Plodinové burzy (pocházející z let 1893 až 1895), zasadil se také o proražení pasáže spojující Senovážné náměstí s ulicí Na Příkopě.[2]
Roku 1930 se stal vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev při agrární straně), členem představenstva Centrokooperativu (svaz jednot hospodářských družstev) a (v roce 1932) předsedou Pražské plodinové burzy. V roce 1934 se stal (z pověření vlády) předsedou Československé obilní společnosti, byl také místopředsedou Exportního ústavu.
Z pověření odstupujícího prezidenta Edvarda Beneše se stal ministrem zemědělství v druhé vládě generála Jana Syrového i protektorátních vládách Rudolfa Berana a generála Eliáše do roku 1940. Ladislav Karel Feierabend se zapojil i do činnosti centrálního odbojového orgánu – Politického ústředí, ale po jejím prozrazení emigroval v lednu 1940 do Anglie.
Období let 1940–1948
V Londýně se stal v roce 1940 státním ministrem, roku 1941 ministrem financí exilové vlády. V roce 1942 se v londýnském exilu Ladislav Karel Feierabend z pozice ministra financí zasadil o řadu měnových opatření, která se měla realizovat po skončení druhé světové války (a to včetně včasné emise poválečných československých platidel).[2] Budoucí československá platidla nechal vytisknout v roce 1942 a v roce 1944 zřídil Československý měnový úřad, jenž měl po osvobození republiky plnit funkce cedulové banky.[3] V roce 1944 vedl československou delegaci na jednáních o mezinárodním měnovém systému v Bretton Woods.[3]
Jeho rodina se dostala do koncentračních táborů. V únoru 1945 z exilové vlády odešel kvůli nesouhlasu s Benešovou politikou. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde se netajil s protikomunistickým postojem. Protože agrární strana nebyla po květnu 1945 povolena, vstoupil do národně socialistické strany.
Druhý exil
Po únoru 1948 emigroval podruhé, nejdříve do Anglie a následně v roce 1950 do USA. Ve Spojených státech se zapojil v letech 1965–1969 do vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Na sklonku svého života napsal a vydal v USA obsáhlé osmidílné paměti, jejichž souborné vydání ve třech svazcích vyšlo po roce 1989 i v Česku.[5][6] Na zámku Mirošov, který v letech 1939 až 1948 vlastnil, je expozice věnovaná jeho osobě a dílu.[7] V roce 1995 mu byl prezidentem republiky in memoriam propůjčen řád T. G. Masaryka I. třídy.[8][2] Pohřben je v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.
„Musíme hledět k nebesům a nohama stát pevně na zemi…“Motto Ladislava Feierabenda (dle vzpomínek jeho tajemníka Jana Filípka)[3]
Bibliografie
- Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s. ISBN 80-7108-071-3.
- Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s. ISBN 80-7108-092-6.
- Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s. ISBN 80-7108-125-6.
- Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary : Stehlík, 2007. 161 s. ISBN 978-80-86913-03-2.
Odhalení busty v ČNB
Bronzová busta Ladislava Karla Feierabenda byla dne 7. června 2017 slavnostně odhalena na odpočívadle schodiště do Kongresového centra České národní banky v Praze. Jedná se o druhý odlitek původní busty z 90. let dvacátého století. Autorkou busty je Anna Sedlecká. Odlitek byl zhotoven v umělecké slévárně HVH v Horní Kalné v Podkrkonoší. Slavnostního odhalení byla přítomna i Hana Ludikarová – dcera Ladislava Karla Feierabenda.[2]
- Busta Ladislava Karla Feierabenda v ČNB
- Celek (popisné tabulky, podpis, busta)
- Polocelek (podpis a busta)
- Detail busty
Protektorátní dovětek
Období | Místo | Popis aktivity |
---|---|---|
16. března 1939 | Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády | Na svém prvním zasedání byla protektorátní vláda informována ministrem zemědělství Ladislavem Karlem Feierabendem o tom, že po zákroku státní správy rezignovali všichni neárijští členové Obilní společnosti, Plodinové burzy a Škrobárenského syndikátu.[9] |
polovina ledna 1940 | Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády | Předseda potektorátní vlády Alois Josef Eliáš se zde sešel s Ladislavem Karlem Feierabendem a oznámil mu požadavek říšského protektora Konstantina von Neuratha na Feierabendovu okamžitou rezignaci na post ministra zemědělství. Jako důvod bylo uvedeno, že Neurath získal informace o Feierabendově ilegální odbojové činnosti. Alois Eliáš v této souvislosti uvedl, že ministr protektorátní vlády nemá rezignovat, nýbrž emigrovat.[9] |
15. březen 1939 – do roku 1940 | Rašínovo nábřeží 2000/78 | Dům patřil rodině Havlových. V bytě stavebního podnikatele Václava Marii Havla a jeho manželky Boženy Havlové se na počátku německé okupace scházeli někteří protektorátní ministři: Vladislav Klumpar (ministr zdravotní a sociální správy); Ladislav Karel Feierabend; Dominik Čipera (ministr veřejných prací) s dalšími významnými osobnostmi, k nimž patřili: Hubert Masařík (předseda jednatelského sboru Československého rozhlasu); František Schwarzenberg; Jan Jína; Jan Antonín Baťa; František Bořek Dohalský atd. V domě bydlel i Miloš Havel.[9] |
počátek německé okupace | Milady Horákové 534/59 | Na počátku okupace se v Procházkově plzeňské restauraci scházeli zednáři z rozpuštěných zednářských lóží a též někteří představitelé ilegální odbojové centrály Politické ústředí (PÚ) (např. Jaroslav Kvapil, JUDr. Emil Pavel Lány a Ladislav Karel Feierabend).[9] |
Numismatický dovětek
Po uznání československé vlády v londýnském exilu dne 18. července 1940 a po ustavení vládních exilových orgánů byly zahájeny přípravy směřující k poválečné obnově československé státní měny. U tří britských firem (Thomas de la Rue Sussex; Waterlow Londýn; Bradburry and Wilkinson New Malden) byl zadán tisk papírových peněz. Numismatici v této souvislosti hovoří o tzv. „Londýnské emisi československé měny 1945“. Podle předválečných ustanovení o emisní bance mohly mít papírové peníze pouze formální náležitosti státovek. Po skončení druhé světové války s platností vyhlášky Ministerstva financí (ze dne 20. října 1945 číslo 92) byly státovky v nominálních hodnotách 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs uznány jako bankovky.[10] Papírová platidla z „Londýnské emise“ byla používána v období od 1. listopadu 1945 do 31. května 1953 (ukončeno vyhláškou Ministerstva financí číslo 41 z roku 1953). Zajímavostí také je, že na dvacetikorunové státovce je uvedena předválečná zkratka měny Kč (takto se československá měna oficiálně označovala v letech 1921-1938, koruny za druhé republiky a protektorátní koruny se označovaly zkratkou K, korunové měna tzv. Slovenského státu pak zkratkou Ks, zkratka Kčs byla zavedena až po druhé světové válce). Na lícových stranách papírových peněz v nominálních hodnotách 5 Kčs, 10 Kčs, 20 Kčs, 50 Kčs, 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs je podepsán jako ministr financí Ladislav Karel Feierabend.[10]
- Ukázky státovek a bankovek londýnské emise
- Bankovka s nominální hodnotou 1000 Kčs (Jiří z Poděbrad)
- Bankovka s nominální hodnotou 100 Kčs (T. G. Masaryk)
- Státovka s nominální hodnotou 50 Kčs (generál Milan Rastislav Štefánik)
- Státovka s nominální hodnotou 20 Kčs (Karel Havlíček Borovský)
- Státovka s nominální hodnotou 10 Kčs
- Státovka s nominální hodnotou 5 Kčs
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1888-1902 v Kostelci nad Orlicí, sign.77-6159, ukn.4506, str.68. Dostupné online
- ↑ a b c d e f ZEMAN, Marek. ČNB odhalila bustu významného národohospodáře L. K. Feierabenda [online]. 2017-06-07 [cit. 2017-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-15.
- ↑ a b c d Informační tabulka s životopisem L. K. Feierabenda umístěná na zdi po levé straně busty L. K. Feierabenda na odpočivadle schodiště Plodinové burzy.
- ↑ https://ndk.cz/view/uuid:70892390-d54b-11e9-84ef-005056827e51?page=uuid:c63822bb-c659-4fd5-a311-fb6fad93ba9b&fulltext=O%C5%99echovka
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Feierabend Ladislav, s. 569.
- ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 303.
- ↑ http://www.zamek-mirosov.cz/historie
- ↑ http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-t-g-masaryka/seznam-vyznamenanych.shtml
- ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Feierabend Ladislav Karel). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 49, 381, 601, 632.
- ↑ a b HÁSKOVÁ, Jarmila; KOŠTEL, Miroslav; NOVOTNÝ, Jiří, Pekárek Jiří; Surga Leopold. Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992. Ilustrace Antalovský Jiří; Pekárek Jiří. 1. vyd. Praha: Lunarion, v.o.s., 1993. 132 s. Dostupné online. ISBN 80-85774-05-4. Kapitola Kapitola IV. Státovky a bankovky, podkapitola 8: Československé bankovky a státovky 1945-1953, s. 77, 78, 79, 80, 81.
Literatura
- FEIERABEND, Ladislav Karel. Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952 (ang. orig. vydání z r. 1952 Agricultural cooperatives in Czechoslovakia). Volary: Stehlík, 2007. 161 s. ISBN 978-80-86913-03-2.
- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Ladislav Feierabend, s. 89–92.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 303.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Karel Feierabend na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Karel Feierabend
- https://web.archive.org/web/20090508102411/http://unueco.cz/zemedelske-druzstevnictvi.php
- Ladislav Karel Feierabend Archivováno 19. 1. 2022 na Wayback Machine. na webu nakladatelství Atlantis
- Ladislav Karel Feierabend: Politické vzpomínky na webu Českého rozhlasu Plus
- L. K. Feierabend v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine.
- Johanisová, Naďa: Ladislav Feierabend: pluralitní ekonomika a ekonomická demokracie - portrét L. K. Feierabenda v časopise Sedmá generace 2/2009
- Pořad Českého rozhlasu Plus Feierabendův útěk po Labi
Druhá vláda Jana Syrového | |
---|---|
Ministerský předseda | Jan Syrový (jmenován 4. října 1938, ministr národní obrany) |
Členové v den jmenování vlády 4. října 1938 | František Chvalkovský (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Stanislav Bukovský (bez portfeje, pověřen řízením ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Imrich Karvaš (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Vladimír Kajdoš (ministr železnic, ministr pošt a telegrafů) • Karel Husárek (ministr veřejných prací) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, od 14. října 1938 ministr unifikací)¹ • Petr Zenkl (ministr sociální péče, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací)¹ • Hugo Vavrečka (bez portfeje, propaganda) • Ivan Párkányi (bez portfeje, pro záležitosti Podkarpatské Rusi do 14. října 1938)¹ |
¹14. října 1938 vystřídal Vladimíra Fajnora ve vedení ministerstev spravedlnosti a unifikaci Ladislav Karel Feierabend, zároveň vládu opustil ministr bez portfeje Ivan Párkányi. |
První vláda Rudolfa Berana | |
---|---|
Ministerský předseda | Rudolf Beran (jmenován 1. prosince 1938, SNJ) |
Členové v den jmenování vlády 1. prosince 1938 | František Chvalkovský (ministr zahraničí, SNJ) • Otakar Fischer (ministr vnitra, SNJ) Josef Kalfus (ministr financí, SNJ) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, SNJ) • Jan Syrový (ministr národní obrany, SNJ) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, SNJ) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, SNJ) • Alois Eliáš (ministr dopravy, SNJ) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, SNJ) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, SNJ) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, SNJ) • Jiří Havelka (bez portfeje, SNJ) • Karol Sidor (bez portfeje, do 14. března 1939)¹ |
¹14. března 1939 byl vyhlášen nezávislý Slovenský stát. 15. března 1939 vyhlásila nezávislost Karpatská Ukrajina. 15. března 1939 bylo zbylé československé území obsazeno německými vojsky. |
Druhá vláda Rudolfa Berana | |
---|---|
Předseda vlády | Rudolf Beran (16. března 1939,¹ NS) |
Členové v den jmenování vlády | Otakar Fischer (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Alois Eliáš (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS) • Jiří Havelka (bez portfeje, NS) |
¹ 16. března 1939 byl vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. |
Vláda Aloise Eliáše | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Alois Eliᚆ (jmenován 27. dubna 1938, NS, zatčen 27. září 1941) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 27. dubna 1938 | Alois Eliᚆ (pověřen řízením ministerstva vnitra) • Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Jiří Havelka (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend¹ (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
†Generál Alois Eliáš byl zatčen 27. září 1941 a následně odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 19. června 1942, po atentátu na Heydricha. ¹Ladislav Karel Feierabend emigroval v lednu 1940 do zahraničí a stal se ministrem financí v londýnské exilové vládě. |
Ministři financí Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | Alois Rašín, Cyril Horáček, Kuneš Sonntag, Karel Engliš, Vladimír Hanačík, Augustin Novák, Alois Rašín, Bohdan Bečka, Karel Engliš, Bohumil Vlasák, Karel Engliš, Karel Trapl, Emil Franke (jako správce), Josef Kalfus, Emil Franke (jako správce), Josef Kalfus |
Druhá republika (1938–1939) | |
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | |
Exilové vlády (1939–1945) | Eduard Outrata, Ladislav Karel Feierabend |
Třetí republika (1945–1948) | |
Komunistický režim (1949–1989) | |
ČSFR (1990–1992) |
Ministři zemědělství Československa | |
---|---|
Ministři zemědělství první československé republiky (1918–1938) | |
Ministři zemědělství druhé československé republiky (1938–1939) | Ladislav Karel Feierabend |
Ministři zemědělství exilových vlád Československa (1942–1945) | |
Ministři zemědělství poválečného Československa (1945–1968) | Július Ďuriš • Josef Nepomucký • Jindřich Uher • Marek Smida • Vratislav Krutina • Michal Bakuľa • Lubomír Štrougal • Vratislav Krutina • Jiří Burian • Karel Mestek • Josef Borůvka |
Federální ministři zemědělství Československa (1969–1990) | Koloman Boďa • Bohuslav Večeřa • Josef Nágr • Miroslav Toman • Jaromír Algayer • Oldřich Burský • Rudolf Kutnar |
Ministři spravedlnosti Československa | |
---|---|
Ministři spravedlnosti první československé republiky (1918–1938) | František Soukup • František Veselý • Alfréd Meissner • Augustin Popelka • Josef Dolanský • Karel Viškovský • Jiří Haussmann • Robert Mayr-Harting • Alfréd Meissner • Ivan Dérer • Vladimír Fajnor • Ladislav Karel Feierabend |
Za protektorátu (1939–1945) | |
V letech (1945–1968) |