Laurie Anderson
Laurie Anderson | |
---|---|
Laurie Anderson v roce 1986 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Laura Phillips Anderson |
Narození | 5. června 1947 (77 let) Glen Ellyn (Illinois), USA |
Žánry | art rock, experimentální hudba, mluvené slovo |
Povolání | zpěvačka, hudebnice, skladatelka, umělkyně, režisérka |
Nástroje | zpěv, housle, perkuse |
Aktivní roky | 1975–dosud |
Vydavatelé | Warner Bros., Nonesuch |
Členem skupiny | Phi Beta Kappa Society |
Příbuzná témata | Lou Reed |
Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1982) Wolfova cena za umění (2017) Římská cena Qwartz Electronic Music Awards |
Manžel(ka) | Lou Reed (2008–2013) |
Web | laurieanderson.com |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Laura Phillips Anderson,[1] známější jako Laurie Anderson (* 5. června 1947, Glen Ellyn Illinois, USA), je americká umělkyně, zpěvačka, houslistka, performerka a skladatelka zabývající se experimentální hudbou a art rockem.
Od roku 1976 pravidelně vystupuje v muzeích, koncertních sálech a uměleckých festivalech po celé Severní Americe a Evropě. Ve svých představeních kombinuje různé výtvarné, hudební, divadelní a filmové techniky. Vždy ráda využívala nejnověji dostupné technologie, čímž předběhla svou dobu a proslavila se ve světě avantgardního umění.[2][3] V České republice vystupuje pravidelně od 90. let.[4]
Několik let žila a spolupracovala s Lou Reedem. V roce 2008 se spolu vzali.[5] Anderson již dříve hrála na Reedových albech Set the Twilight Reeling (1996), Ecstasy (2000) a The Raven (2003). Reed pak hrál na jejích albech Bright Red (1994), Life on a String (2001) a Homeland (2010). Oba se spolu rovněž podíleli na albu Johna Zorna s názvem The Stone: Issue Three (2008).[6]
Experimentuje také s umělou inteligencí a virtuální realitou. Samu sebe označuje především jako vypravěčku: „Vyprávím příběhy. A ty někdy mohou mít podobu malby, může to být píseň, může to být film.“ [7]
Životopis
Laurie Anderson se narodila v roce 1947 na předměstí Chicaga, vyrůstala se 4 bratry a 3 sestrami. V 5 letech se začala učit hrát na housle, jako teenager cvičila až 6 hodin denně a občas hrála v místním dětském orchestru. Věnovala se také malbě a čtení knih. Ráda poslouchala mluvené slovo a dokonce si vymýšlela vlastní příběhy, které vyprávěla své mladší sestře před spaním. V roce 1966 se přestěhovala do New Yorku, kde dodnes žije.[2][8]
Vystudovala historii umění na Barnard College v New Yorku, pokračovala studiem sochařství na Columbia University, které ukončila v roce 1972. Poté začala vyučovat historii umění a zároveň psala články do umělecky zaměřených časopisů nebo kreslila ilustrace do knih. Také začala postupně veřejně vystupovat.[2]
V jednom z jejích prvních vystoupení Duets On Ice (Duety na ledu) si obula brusle s čepelemi zamrzlými v kostce ledu a dokud led neroztál, hrála na speciálně upravené housle, které v sobě měli ukrytý magnetofon, takže jí umožňovaly hrát duet sama se sebou. S tím, jak přibývalo uměleckých vystoupení, mohla věnovat méně času vedlejším zaměstnáním a více se věnovat rozvoji svého typického vyprávění, kombinovaného s vizuální a hudební stránkou.[2][8]
V roce 1981 se proslavila 8minutovou písní O Superman, kterou nahrála u sebe doma a vydala v nákladu 1 000 ks, které osobně rozesílala poštou. Když ji britský DJ John Peel zahrál v rádiu ve své show, píseň se stala hitem, umístila se na 2. místě britské hitparády, a najednou bylo potřeba splnit objednávku na 80 000 nahrávek – to se podařilo díky smlouvě s nahrávací společností Warner Brothers.[8]
V roce 1992 se seznámila s Lou Reedem na hudebním festivalu v Mnichově, kde oba vystupovali. Brzy se spřátelili, pracovali spolu a po 16letém vztahu se i vzali. Zůstali spolu až do jeho smrti v roce 2013.[2][8]
Hudební kariéra
Vystudovala dějiny umění, poté pracovala jako herečka a výtvarnice. Její první nahrávky byly vydávány na kompilacích amerického vydavatelství Giorno Poetry Systems na konci sedmdesátých let. V té době spolupracovala s Andy Warholem a komikem Andy Kaufmanem. Na svých vystoupeních kombinovala hudbu, mluvené slovo, pantomimu, film, výtvarné umění a diapozitivy. Hudebně byla ovlivněna minimalismem, jazzem a discem.
Do širšího povědomí se zapsala singlem „O Superman“,[1] který vedl k podpisu smlouvy s Warner Bros. a vydání debutového alba You're the Guy I Want To Share My Money With. V roce 1986 režírovala hudební film Home of the Brave (doplněný stejnojmenným soundtrackem), ve kterém si také zahrála hlavní roli. Ve filmu se objevila hudba z dříve vydaného alba Mister Heartbreak.
V roce 1991 se objevila v čtyřdílném seriálu The Human Face. Scénář napsal známý britský herec John Cleese, vysvětlovala v něm vztah mezi výrazem a vnímáním, zatímco její tvář byla za pomoci latexové masky a speciálních efektů různě deformována. Album Bright Red produkovala společně s Brianem Enem, další nahrávka The Ugly One with the Jewels obsahovala hlavně vypravěčsky podané příběhy s minimálním hudebním doprovodem.
Album Life on a String bylo vydáno na dceřiném labelu Warner Bros. Nonesuch Records. Laurie v něm vzpomíná na nedávné úmrtí svého otce, v jedné písni hostuje Lou Reed. Po útocích 11. září 2001 byla vydána dvoudisková koncertní nahrávka Live in New York (nahráno 19.–20. září 2001).[9] Na albu se objevil i singl z roku 1981 „O Superman“.
Diskografie
- 1981 You're the Guy I Want To Share My Money With
- 1982 Big Science
- 1984 Mister Heartbreak
- 1984 United States Live
- 1986 Home of the Brave (soundtrack)
- 1989 Strange Angels
- 1994 Bright Red
- 1995 The Ugly One with the Jewels
- 2000 Talk Normal: The Laurie Anderson Anthology
- 2001 Life on a String
- 2002 Live in New York
- 2010 Homeland
Umělecká díla
Handphone Table (1978) – 1,5 m dlouhý stůl, ve kterém je ukrytý mechanismus – až když si ke stolu sedne člověk, položí lokty na připravená místa a zakryje si uši dlaněmi, uslyší připravenou nahrávku.[2][10]
United States I-IV (1983) – 7hodinové vystoupení, ve kterém je představen život v USA, je rozděleno na 4 části: Doprava, Politika, Peníze a Láska. Kombinuje psaný text, hudbu, fotografie, film a promítání kreseb; později byla vydána i samostatná deska se zvukovou nahrávkou. Jako inspirace posloužilo vypuštění sond Voyager 1 a 2 v roce 1977, které nesly poselství případným mimozemským civilizacím.[2]
Personal Service Announcements (1990) – krátká videa pro televizi, která měla původně sloužit k propagaci desky Strange Angels z roku 1989, ale místo klasických hudebních videoklipů jde spíše o osobní politická prohlášení.[2][11]
The End of The Moon (2004) – 90minutové představení, které vzniklo v rámci umělecké rezidence v NASA (2003-2004). Na potemnělé scéně, osvětlené svíčkami, je promítnut obraz měsíčního kráteru a Laurie Anderson prokládá svou hru na elektrické housle vyprávěním o různých tématech. Text vznikl jako reakce na válku v Iráku.[2]
Habeas Corpus (2015) – instalace, která představuje příběh bývalého vězně z Guantanama Mohammeda El Gharani. Kombinuje předem natočený materiál a živý videopřenos ze západní Afriky, kde El Gharani žije, protože i když byl uznán za nevinného, stále má zakázaný vstup do USA.[2][12]
Odkazy
Reference
- ↑ a b ANKENY, Jason. Laurie Anderson [online]. Allmusic.com [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j Laurie Anderson Performances, Bio, Ideas. The Art Story [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Laurie Anderson Songs, Albums, Reviews, Bio & More. AllMusic [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TALLAS, Karla. Laurie Anderson vystoupí v pražském Divadle Archa. www.musicweb.cz [online]. [cit. 2024-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Lou Reed and Laurie Anderson Wed [online]. People.com, 2008-04-25 [cit. 2012-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24. (anglicky)
- ↑ Lou Reed/Laurie Anderson/John Zorn: The Stone: Issue Three [online]. Tzadik.com [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Laurie Anderson: The 60 Minutes Interview. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b c d ANDERSON, Sam. Laurie Anderson Has a Message for Us Humans. The New York Times. 2021-10-06. Dostupné online [cit. 2024-02-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ RUHLMANN, William. Live at Town Hall NYC [online]. Allmusic.com [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SOFT PYRAMID(S) — Laurie Anderson Handphone Table, 1978 (the body.... SOFT PYRAMID(S) [online]. [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Laurie Anderson - Women and Money. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ WALLS, Seth Colter. Laurie Anderson's Habeas Corpus review – a rare and direct work. The Guardian. 2015-10-03. Dostupné online [cit. 2024-02-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
Externí odkazy
- Osoba Laurie Anderson ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Laurie Andersonová na Wikimedia Commons
- www.laurieanderson.com
- Laurie Andersonová na Kinoboxu
- Laurie Andersonová v Internet Movie Database (anglicky)
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Nositelé ceny Premio Tenco | |
---|---|
Pro hudebníka | Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023) |
Pro kulturní osobnost | Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023) |