Ratum sed non consummatum

Termín ratum sed non consummatum (lat. platné, ale nekonzumované) nebo ratum et non consummatum^[1] (lat. platné a nekonzumované) označuje právně-svátostnou kategorii manželství v katolickém manželském kanonickém právu. Pokud dojde k platnému uzavření manželství (ratifikaci), ale manželé ještě neprovádějí pohlavní styk (konzumaci), pak se o manželství hovoří jako o manželství ratum sed non consummatum. Tribunál Římské roty má výlučnou pravomoc dispenzovat od manželství ratum sed non consummatum,^[2] což může být uděleno pouze ze „spravedlivého důvodu“.^[3] Tento proces by neměl být zaměňován s procesem prohlášení manželství za neplatné, o němž pojednává samostatná hlava Kodexu kanonického práva z roku 1983.

Historie

Hlavní článek: Právní dějiny katolické církve

Ve školách kanonických právníků byly po určitou dobu v módě dvě různé teorie manželství. Pro Gratiana a boloňskou školu je manželství započato souhlasem, ale úplným, nerozlučitelným a svátostným se stává teprve tehdy, když je konzumováno. Pro Petra Lombardského a pařížskou školu je manželství uzavřené pouze vzájemným souhlasem pravým a úplným manželstvím, naprosto nerozlučitelným a mezi křesťany svátostí. Tato druhá teorie měla podporu raných křesťanských spisovatelů, získala souhlas nejvyšších pontifiků, zejména Alexandra III. a brzy převládla. První teorii však bylo přiznáno, že nekonzumované manželství je sice úplným manželstvím a svátostí, ale není absolutně nerozlučitelné. Tato vlastnost plně náleží manželství platnému (ratifikovanému) a konzumovanému. K vytvoření manželství v jeho podstatě tedy stačí vzájemný souhlas; konzumace dodává manželství akcidentální dokonalost a absolutnější nerozlučitelnost.^[4] Absolutní nerozlučitelnost se přisuzuje pouze platným a konzumovaným manželstvím mezi křesťany.^[5]

Kodex kanonického práva z roku 1917

Hlavní článek: Kodex kanonického práva z roku 1917

Kánon 1119 Kodexu kanonického práva z roku 1917^[6] stanovil dva případy, kdy může být manželství ratum sed non consummatum rozvázáno,^[7] a to (1) pokud jedna ze stran složí slavné sliby v řeholním řádu^[8] nebo (2) pokud Svatý stolec udělí dispenz.^[9]

Rozvázání složením slavných řeholních slibů

Že složení slavných řeholních slibů ruší pouze platné (ratum) manželství, autoritativně prohlásili Alexandr III. (c. 2 a 7, x, iii, 32) a Inocenc III. (c. 14, x, iii, 32), po nich bylo všeobecně přijato v praxi a definováno Tridentským koncilem (Sess. xxiv, De Sacramento Matrimonii, Can. 6). Jedinou spornou otázkou zůstávalo, zda složení slavných slibů rozvazuje manželství božským, nebo, jak se častěji připouští, církevním právem.^[10]

Současná praxe podle kodexu z roku 1983

Hlavní článek: Kodex kanonického práva z roku 1983

Podle Kodexu kanonického práva z roku 1983 byla disciplína z roku 1917 změněna; manželství ratum sed non consummatum lze nyní rozvázat pouze na základě dispenzu od papeže nebo jeho delegáta.^[11] Papež delegoval kompetenci k udělování takových dispenzů na tribunál Římské roty, jeden z řádných tribunálů Apoštolského stolce.

Způsobilost k udělení dispenzu

Hlavní článek: Římská rota

Administrativní proces udělování milosti dispenzu od manželství ratum et non consummatum byl dříve ve výlučné kompetenci Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí^[12] podle článku 58 §2 apoštolské konstituce Pastor Bonus. V roce 2011 však papež Benedikt XVI. změnil Motem propio Quaerit Semper apoštolskou konstituci Pastor Bonus, čímž přenesl jurisdikci nad platným (ratum) a nekonzumovaným manželstvím z Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí na zvláštní Úřad Tribunálu Římské roty. Nový zákon zrušil ustanovení, které uvádělo „výlučnou pravomoc“ Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí ohledně těchto manželství, neboť toto ustanovení nebylo výslovně zrušeno a Úřad při Římské rotě nyní dohlíží na dispenz od těchto manželství. Od 1. října 2011^[13] je to výlučná pravomoc Tribunálu Římské roty.^[14]

Dispenzace versus prohlášení neplatnosti

Hlavní článek: Deklarace nulity

Hlavní článek: Dispenz

Udělení dispenzu od manželství ratum sed non consumatum je svou podstatou správní řízení, zatímco proces získání deklarace nulity (často zavádějícím způsobem označované jako „anulování“) je svou podstatou soudní řízení.^[15] V případě ratum se od platného manželského svazku upouští, zatímco v případě prohlášení manželství za neplatné se manželství prohlašuje za neplatné od samého počátku. Ratum ukončuje z oprávněného důvodu manželství, které skutečně je (i když nikdy nebylo neodvolatelně a svátostně „zpečetěno“ konzumací), zatímco prohlášení za neplatné právně prohlašuje, že manželství v očích katolické teologie a manželského práva nikdy skutečně nebylo.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ratum sed non consummatum na anglické Wikipedii.

Literatura

• PIETRO, Gasparri. Tractatus Canonicus de Matrimonio. Paříž: [s.n.], 1891. 

Související články

• Kanonické manželství
• Svátostné manželství

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.