Sklon ke spotřebě

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: styl, vzhled, tučné písmo, opakující se wikiodkazy, zdroje

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Sklon ke spotřebě rozdělujeme na průměrný sklon ke spotřebě a mezní sklon ke spotřebě. Mezní sklon ke spotřebě (marginal propensity to consume – MPC) je definován jako dodatečný přírůstek spotřeby způsobený jednotkovou změnou disponibilního důchodu. Průměrný sklon ke spotřebě (average propensity to consume – APC) je definován jako podíl spotřeby a disponibilního důchodu. Autorem konceptu sklonu ke spotřebě je John Maynard Keynes.

Mezní sklon ke spotřebě lze exaktně vyjádřit jako ${\displaystyle MPC={\frac {\Delta C}{\Delta Y_{D}}}}$, kde ${\displaystyle C}$ označuje spotřebu a ${\displaystyle Y_{D}}$ označuje disponibilní důchod. Platí ${\displaystyle MPC\in (0,1)}$.

Průměrný sklon ke spotřebě lze exaktně definovat jako ${\displaystyle APC={\frac {C}{Y_{D}}}}$, kde ${\displaystyle C}$ označuje spotřebu a ${\displaystyle Y_{D}}$ označuje disponibilní důchod.

V ekonomice je velikost multiplikátoru závislá na sklonu ke spotřebě. Multiplikátor totiž roste s rostoucí hodnotou sklonu ke spotřebě. Vztah mezi velikostí multiplikátoru a velikostí mezního sklonu ke spotřebě budeme ilustrovat na příkladu dvousektorové ekonomiky, kdy se v ekonomice nalézají pouze dva subjekty – domácnosti a firmy. Začneme se vztahem ${\displaystyle \Delta Y=\Delta C+\Delta I}$, kdy je změna důchodu způsobena pouze změnou spotřeby a změnou investic. Nyní označíme ${\displaystyle c:=MPC}$ a pokračujeme v úpravě. Dostáváme vztah ${\displaystyle \Delta Y=c\Delta Y+\Delta I}$, po kterém přejdeme k finálnímu tvaru ${\displaystyle \alpha ={\frac {\Delta Y}{\Delta I}}={\frac {1}{1+c}}}$.

Analogické odvození by následovalo, pokud bychom použili mezní sklon k úsporám (marginal propensity to save), pro který platí reciproký vztah ${\displaystyle MPS={\frac {1}{MPC}}}$. Multiplikátor ${\displaystyle \alpha }$ klesá s rostoucí hodnotou mezního sklonu k úsporám. Platí ${\displaystyle MPS\in (0,1)}$.

Pokud je hodnota multiplikátoru jednotková, tedy pokud platí ${\displaystyle \alpha =1}$, pak to znamená, že celý přírůstek důchodu je uspořen a nic není spotřebováno. Platí tedy ${\displaystyle MPC=0}$ a ${\displaystyle MPS=1}$. Pokud hodnota multiplikátoru roste nade všechny meze, pak tento stav implikuje fakt, že celý přírůstek důchodu je spotřebován a žádná jeho část není uspořena. Platí tedy ${\displaystyle MPC=1}$ a ${\displaystyle MPS=0}$. Oba zmíněné scénáře jsou spíše teoretického a hypotetického rázu nežli pozorovaná reality. Hodnoty multiplikátoru se tedy pohybují mezi jedničkou a nekonečnem.

• Cahlík, T., Hlaváček, M. a Seidler, J. (2010). Makroekonomie. (1. vyd.). Praha: Karolinum. ISBN 978-80-2461-906-4.
• Holman, R. (2010). Makroekonomie. (2. vyd.). Praha: Nakladatelství C. H. Beck. ISBN 978-80-7179-861-3.

• John Maynard Keynes
• Spotřeba
• Kvantitativní teorie peněz