Svatyně Ise
Svatyně Ise (japonsky: 伊勢神宮, Ise-džingú), jinak také Velká svatyně Ise (伊勢大神宮, Ise Daidžingú), je nejvýznamnější[1] šintoistická svatyně v Japonsku. Je zasvěcena šintoistické bohyni Amaterasu Ómikami a nachází se ve městě Ise v prefektuře Mie.
Také oficiálně známá jen jako Džingú čili „Svatyně“, Ise Džingú je ve skutečnosti komplex sestávající z více než jednoho sta svatyní. Ten je rozdělen do dvou částí. Gekú (外宮) neboli Vnější svatyně leží ve městě Jamada a je zasvěcena božstvu Tojouke no Ómikami (božstvo potravy, oblečení a bydlení), zatímco Naikú (内宮) neboli Vnitřní svatyně leží ve městě Udži a je zasvěcena Amaterasu Ómikami (božská pramáti císařského rodu). Tyto dvě části jsou od sebe vzdáleny asi šest kilometrů a spojuje je stará poutní cesta.
Podle oficiálních údajů vznikly svatyně v roce 4 př. n. l., ale většina historiků je považuje o několik set let mladší. Rok 690 n. l. je považován za datum, kdy byly svatyně poprvé vystavěny v jejich současné podobě. Zmínky o nich jsou už v nejstarších japonských kronikách Kodžiki (712) a Nihonšoki (720). Podle šintoistické tradice se dvě hlavní budovy svatyně postavené ve stylu šinmei každých 20 let stavějí znovu podle přesných plánů a původní technologií. Vedle každé budovy je volný pozemek, na kterém se nové svatyně nejprve postaví s důrazem na zachování každého detailu.[1] Následně se konají bohoslužby, při kterých se božstvo přesune do nové stavby. Poté se po dalších bohoslužbách stará svatyně rozebere a její části se rozdělí mezi přidružené svatyně po celém Japonsku.[1] Současné budovy byly postaveny v roce 2013 a jsou tak už 62. kopií staveb původních.
Během období Edo vyzývaly přidružené svatyně po celém Japonsku k poutím do svatyní v Ise. Každý rok tak svatyně Ise navštívilo v průměru 600 000 až 700 000 poutníků. Výjimkou byly roky 1705 a 1830, kdy se konaly spontánní masové poutě, při nichž dorazilo do Ise 2 až 3 miliony lidí. Pro většinu poutníků znamenala taková pouť jedinou příležitost v jejich životě, kdy se mohli vzdálit ze svých vesnic a městeček.[1]
V Naikú je také uloženo posvátné zrcadlo Jata no kagami – jedna ze tří posvátných japonských císařských regálií.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ise Shrine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Encyclopedia of Modern Asia. Příprava vydání David Levinson, Karen Christensen; Autor hesla Ise Shrine James M. Vardaman, Jr. Svazek 3. New York: Berkshire Publishing Group, 2002. ISBN 0-684-80617-7. S. 149. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatyně Ise na Wikimedia Commons
- Galerie Svatyně Ise na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky Svatyně Ise (anglicky)
Prefektura Mie – 三重県 (Mie-ken) | |
---|---|
Města (市, ši) | Cu (津) (hlavní město prefektury) • Iga (伊賀) • Inabe (いなべ) (vzniklo spojením městysů, viz dole) • Ise (伊勢) • Jokkaiči (四日市) • Kamejama (亀山) • Kumano (熊野) • Kuwana (桑名) • Macusaka (松阪) • Nabari (名張) • Owase (尾鷲) • Suzuka (鈴鹿) • Šima (志摩) • Toba (鳥羽) |
Inabe (いなべ) vzniklo spojením městysů (町 [čó]): | Inabe (員弁) • Daian (大安) • Hokusei (北勢) • Fudžiwara (藤原) |
Okresy (郡, gun) | městečka (町, mači/čó): • vesnice (村, mura): |
Wana (桑名) | Kisosaki-čó (木曽岬町) |
Inabe (員弁) | Tóin-čó (東員町) |
Mie (三重) | Asahi-čó (朝日町) • Kawagoe-čó (川越町) • Micue-čó (菰野町) |
Taki (多気) | Meiwa-čó (明和町) • Ódai-čó (大台町) • Taki-čó (多気町) |
Watarai (度会) | Minamiise-čó (南伊勢町) • Taiki-čó (大紀町) • Tamaki-čó (玉城町) • Watarai-čó (度会町) |
Kitamuro (北牟婁) | Kihoku-čó (紀北町) |
Minamimuro (南牟婁) | Kihó-čó (紀宝町) • Mihama-čó (御浜町) |
Jiné | Svatyně Ise (伊勢神宮) • Svatyně Tado (多度大社) • Hrad v Kamejmě (亀山城) • Hrad Kuwana (桑名城) • Asamajama (朝熊山) • Svatyně Kótaidžingú (皇大神宮) • Saigú/Saikú (斎宮) |
Sousedící prefektury (県/府): Prefektura Wakajama (和歌山県) • Prefektura Nara (奈良県) • Prefektura Kjóto (京都府) • Prefektura Šiga (滋賀県) • Prefektura Gifu (岐阜県) • Prefektura Aiči (愛知県) |