Třída New Orleans

Třída New Orleans
USS Quincy (CA-39)
Obecné informace
Uživatel	United States Navy
Typ	těžký křižník
Lodě	7
Osud	3 potopeny 4 vyřazeny
Předchůdce	třída Portland
Nástupce	USS Wichita
Technické údaje New Orleans (CA-32)[1]
Výtlak	10 136 t (standardní) 12 463 t (plný)
Délka	176,2 m (na vodorysce) 179,2 m (max.)
Šířka	18,8 m
Ponor	6,93 m (max.)
Pohon	4× turbínové soustrojí Westinghouse 8× kotel Babcock & Wilcox 107 000 shp
Rychlost	32,7 uzlu
Dosah	10 000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	868
Výzbroj	9× 203mm kanón (3×3) 8× 127mm kanón (8×1) 8× 12,7mm kulomet (8×1)
Pancíř	až 127mm boky 57mm paluba 127mm barbety 203mm čela věží 127mm velitelská věž
Letadla	2× katapult 4× hydroplán

Třída New Orleans byla třída těžkých křižníků amerického námořnictva. Šlo o  poslední křižníky postavené podle omezení, ke kterým se USA zavázalo na Washingtonské konferenci v roce 1922. Konstrukce lodí byla vylepšením předchozí třídy Northampton. Celkem bylo postaveno sedm křižníků této třídy. Ve službě byly v letech 1934–1947. Intenzivně byly nasazeny za druhé světové války. Ve válce byly tři potopeny. Ostatní byly krátce po jejím skončení vyřazeny.

Vývoj této třídy byl zahájen v roce 1929. Konstrukce vycházela z předcházejících tříd amerických těžkých křižníků. Při stavbě lodí bylo rozhodnuto, že křižníky budou o něco menší, ale lépe chráněné pancéřováním. Trup lodí byl oproti Northamptonu o 12 stop zkrácen a zkrácen byl i pancéřový pás na jeho boku, jenž však byl zesílen na 127 mm. Paluba měla sílu 57 mm a čela věží 203 mm.^[1]

Do stavby se zapojily loděnice New York Navy Yard v Brooklynu, Puget Sound Navy Yard v Bremertonu, Philadelphia Naval Shipyard ve Filadelfii, New York Shipbuilding v Camdenu, Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo, loděnici Fore River Shipyard (součást Bethlehem Shipbuilding Corp.) v Quincy.^[1]

Jednotky třídy New Orleans:

Všechny postavené jednotky si byly v zásadě podobné, ale existovaly u nich varianty a odchylky ve výtlaku až o 600 tun. Hlavní výzbroj tvořilo obvyklých devět 203mm kanónů ve trojdělových věžích, doplněných osmi 127mm kanóny a stejným počtem 12,7mm kulometů. Jak bylo obvyklé, nesla tato plavidla dva katapulty a čtyři hydroplány. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Babcock & Wilcox a čtyři turbíny Westinghouse o výkonu 107 000 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,7 uzlu. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[1]

Během války byla zesilována protiletadlová výzbroj křižníků, které byly také vybavovány radary. V roce 1946 křižník Tuscaloosa nesl devět 203mm kanónů, osm 127mm kanónů, dvacet čtyři 40mm kanónů a dvacet osm 20mm kanónů. Jeden katapult byl demontován.^[1]

Křižníky byly intenzivně nasazeny za druhé světové války. V bitvě u ostrova Savo se dne 9. srpna 1942 podařilo Japonskému císařskému námořnictvu potopit křižníky Astoria, Quincy a Vincennes. Zbylé čtyři lodě válku přečkaly a v letech 1946–1947 byly vyřazeny a později sešrotovány.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Orleans class cruiser (1931) na anglické Wikipedii.

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

• Seznam amerických křižníků

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída New Orleans na Wikimedia Commons