Ivan Wilhelm
prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., dr. h. c. mult. | |
---|---|
Ivan Wilhelm (2017) | |
4. předseda České konference rektorů | |
Ve funkci: 25. února 2000 – 31. ledna 2006 | |
Předchůdce | Jan Hron |
Nástupce | Petr Sáha |
506. rektor Univerzity Karlovy v Praze | |
Ve funkci: 1. února 2000 – 31. ledna 2006 | |
Předchůdce | Karel Malý |
Nástupce | Václav Hampl |
Prorektor Univerzity Karlovy pro rozvoj | |
Ve funkci: 1994 – 2000 | |
Předchůdce | Jaroslav Mihule |
Nástupce | Petr Widimský |
náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR | |
Ve funkci: 1. června 2011 – 31. srpna 2012 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ (1965-1969) |
Nestraník | |
do EP | za EDS (2009) |
Narození | 1. května 1942 (82 let) Trnava Slovensko Slovensko |
Choť | Ludmila Wilhelmová |
Děti | dcera Barbora |
Alma mater | ČVUT v Praze Univerzita Karlova v Praze |
Ocenění | čestný doktor Univerzity Claudea Bernarda v Lyonu (2003) |
Commons | Ivan Wilhelm |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Wilhelm (* 1. května 1942 Trnava) je český jaderný fyzik a vysokoškolský pedagog, bývalý rektor Univerzity Karlovy a první svobodně zvolený předseda Akademického senátu UK.
Od června 2011 do srpna 2012 působil jako náměstek pro vysoké školy na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR pod vedením Josefa Dobeše a Petra Fialy.[1]
Život
Vystudoval na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze obor jaderná fyzika a posléze zde do roku 1967 vyučoval. V tomto roce byl vyslán do Ústavu jaderných výzkumů v Dubně na studijní pobyt. Po svém návratu koncem roku 1971 pracoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, avšak nebyla mu umožněna přímá účast na výuce. Věnoval se proto jen vědecké práci, zejména v rámci laboratoře van de Graaffova urychlovače iontů, kterou založil a vedl. Po roce 1989 se ujal pedagogické práce, v roce 1994 se habilitoval a v roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor fyzika.
Působil jako předseda Akademického senátu UK a od roku 1994 jako prorektor pro rozvoj univerzity. Roku 2000 byl zvolen rektorem UK a znovu v roce 2003. V letech 2000 až 2006 byl také předsedou České konference rektorů. Jako rektor musel řešit choulostivou otázku nezákonné volby děkana a krizi vedení Katolické teologické fakulty a za úspěšné vyřešení byl vyznamenán papežským Řádem sv. Řehoře Velikého. Zastával i další veřejné funkce, byl jmenován rytířem francouzského Řádu akademických palem a obdržel další vyznamenání.
V roce 2003 byl navržen jako vhodný kandidát-nestraník na funkci prezidenta ČR, avšak kandidaturu nakonec odmítl.[2][3] Obával se, že by se musel ucházet i o hlasy komunistů, kdežto jiní by mu vyčítali, že sám v letech 1965-1969 byl členem strany.[4][5]
Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 kandidoval na 4. místě kandidátní listiny Evropské demokratické strany[6], ale neuspěl (EDS se do EP nedostala).
Od roku 2015 pracuje na projektu mezinárodního laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech jako manažer vnějších vztahů.
Je ženatý (manželka Ludmila) a má dceru Barboru.[7]
Vzdělání
- 1956–1959 – 1. jedenáctiletá střední škola v Trnavě
- 1959–1964 – Fakulta technická a jaderné fyziky ČVUT v Praze
Vědecká příprava
- 1972 – titul CSc. – MFF UK v Praze
- 1994 – docent exp. fyziky – MFF UK v Praze
- 1999 – profesor exp. fyziky – UK v Praze
Zaměstnání
- 1964–1967 – odborný asistent na FTJF ČVUT v Praze
- 1967–2000 – odb. asistent, odb. pracovník, věd. pracovník, docent, profesor na MFF UK v Praze
- 1994–2000 – prorektor UK v Praze
- 2000–2006 – rektor Univerzity Karlovy v Praze.[8]
- od roku 2006 znovu pokračoval jako profesor na MFF UK v Praze[7]
- 1. června 2011 nastoupil na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, kde vystřídal Jana Kouckého na pozici náměstka pro vysoké školy. Josef Dobeš si od osobnosti Ivana Wilhelma na této pozici sliboval úspěšný průběh reformy vysokého školství[1], kterou ministerstvo připravovalo.[9] Ve funkci náměstka pokračoval i za ministra Petra Fialy, avšak v srpnu 2012 na svou pozici rezignoval.[10]
Zahraniční stáže
- 1967–1970 – SÚJV v Dubně, Sovětský svaz
- 1990 (3 týdny) – Max Planck Institute v Heidelbergu, Německo
Další aktivity
- předseda České konference rektorů 2000–2006
- člen Výboru Evropské univerzitní asociace v Bruselu 2000–2006
- člen Sněmu AV ČR od 1998
- člen Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj od 2004 do 2006, nyní stálý host
- člen Výboru pro koordinaci spolupráce ČR s SÚJV v Dubně
- člen Výboru pro koordinaci spolupráce ČR s CERN v Ženevě
- předseda Vědecké rady SÚJV v Dubně
- člen řídícího výboru International Association of Universities v Paříži
Vyznamenání a ceny
- 1. cena Sboru vládních zmocněnců v SÚJV Dubna za rok 1970
- čestný doktorát (dr. h. c.), Université Claude Bernard Lyon 1
- čestný doktorát Univerzity Komenského v Bratislavě
- Rytířský Řád akademických palem – Francouzská republika
- Rytířský Řád sv. Řehoře Velikého – Vatikán
- Gratias Agit – cena udělovaná ministerstvem zahraničí ČR za šíření dobrého jména České republiky v cizině[11]
- Medaile Josefa Hlávky (2009)[12]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Dobeš odvolal svého náměstka. Reformu VŠ povede Wilhelm – zpravodajství Českého rozhlasu, 31. 5. 2011
- ↑ Jařab s kandidaturou souhlasí, vládní strany ho zatím neoslovily. www.radio.cz [online]. [cit. 2010-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-05-14.
- ↑ Ve hře o prezidenta jsou tři lidé
- ↑ Illnerová ani Wilhelm na Hrad nechtějí. tiscali.cz [online]. [cit. 2010-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-04-04.
- ↑ Bývalý rektor UK chce do europarlamentu
- ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. – 06.06.2009, Jmenné seznamy, Strana: Evropská demokratická strana [online]. Český statistický úřad, 2009 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Medailon Ivana Wilhelma na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
- ↑ Univerzitu Karlovu nadále povede Ivan Wilhelm – zpráva na stránkách Českého rozhlasu, 30. 10. 2002
- ↑ Ministr školství představí jednotlivé fáze pracovního návrhu vysokoškolského zákona zpráva na stránkách Českého rozhlasu, 31. 5. 2011
- ↑ Fiala mění náměstky. Na ministerstvu končí Wilhelm a Němec [online]. lidovky.cz, 2012-08-19 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
- ↑ Ocenění za šíření dobrého jména Česka v zahraničí získalo 22 osobností a institucí – zpráva na stránkách Českého rozhlasu, 4. 5. 2006
- ↑ http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Wilhelm na Wikimedia Commons
- Osoba Ivan Wilhelm ve Wikicitátech
Rektoři Univerzity Karlovy | |
---|---|
1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita) | 1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý |
od 1920 (Univerzita Karlova) | 1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková |
Seznam rektorů Univerzity Karlovy |