Oxid železnato-železitý
Oxid železnato-železitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid železnato-železitý |
Anglický název | Iron(II,III) oxide |
Německý název | Eisen(II,III)-oxid |
Sumární vzorec | Fe3O4 |
Vzhled | černý ferimagnetický prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1317-61-9 |
PubChem | 16211978 |
ChEBI | 50821 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 231,539 g/mol |
Teplota tání | 1 597 °C |
Teplota varu | 2 623 °C[1] |
Teplota změny krystalové modifikace | 625 °C (α → β) |
Hustota | 5,195 g/cm³ (20 °C) |
Index lomu | nD= 2,42 |
Tvrdost | 6 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny (reaguje) |
Součinitel tepelné vodivosti | 1,2–2,5 W m−1 K−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová |
Hrana krystalové mřížky | a=840 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 118 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 576 J/g |
Entalpie změny modifikace ΔHα→β | 0 J/g |
Standardní molární entropie S° | 146 J K−1 mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 015 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,619 J K−1 g−1 |
Bezpečnost | |
R-věty | žádné nejsou |
S-věty | žádné nejsou |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid železnato-železitý, chemickým vzorcem Fe3O4 (FeIIO−II·Fe2IIIO3−II), je sloučenina železa a kyslíku. V přírodě se vyskytuje jako minerál magnetit. Je ferimagnetický do teploty 570 °C, nad touto teplotou se stává paramagnetickým.
Používá se při výrobě železa ve vysoké peci. Do horní části pece se přidají rudy železa (např. magnetit a hematit) společně s vápencem a koksem. Reakcí koksu se vzdušným kyslíkem, který je do pece přiháněn spodní částí, vznikne oxid uhelnatý, pomocí kterého probíhá nepřímá redukce rud. Dochází k reakci:
- Fe3O4 + CO → 3 FeO + CO2
Vznikající oxid železnatý sestupuje do nižší části vysoké pece, kde je redukován pomocí koksu na železo. Vznikající oxid uhličitý reaguje s koksem za vzniku dvou molekul oxidu uhelnatého, které dále redukují rudy železa.
Reference
- ↑ BLANEY, Lee. Magnetite (Fe3O4): Properties, Synthesis, and Applications [online]. 2007 [cit. 2023-10-21]. S. 77. Dostupné online.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid železnato-železitý na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II. | |
---|---|
Oxid hlinečnatý (AlO) • Oxid barnatý (BaO) • Oxid berylnatý (BeO) • Oxid kademnatý (CdO) • Oxid vápenatý (CaO) • Oxid uhelnatý (CO) • Oxid kobaltnatý (CoO) • Oxid měďnatý (CuO) • Oxid železnatý (FeO) • Oxid olovnatý (PbO) • Oxid hořečnatý (MgO) • Oxid rtuťnatý (HgO) • Oxid nikelnatý (NiO) • Oxid dusnatý (NO) • Oxid palladnatý (PdO) • Oxid stříbrnatý (AgO) • Oxid strontnatý (SrO) • Oxid sirnatý (SO) • Oxid cínatý (SnO) • Oxid titanatý (TiO) • Oxid vanadnatý (VO) • Oxid zinečnatý (ZnO) | |