František Mareš (rektor)
Prof. MUDr. František Mareš | |
---|---|
František Mareš v roce 1912 fotografie: Jan Nepomuk Langhans | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Rektor Univerzity Karlovy | |
Ve funkci: 1913 – 1914 | |
Předchůdce | František Vejdovský |
Nástupce | Kamil Henner |
Ve funkci: 1920 – 1921 | |
Předchůdce | Josef Zubatý |
Nástupce | Bohumil Němec |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČStD ČsND NF NSj |
Narození | 20. října 1857 Opatovice Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 6. února 1942 (ve věku 84 let) České Budějovice Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava |
Děti | Přemysl Mareš syn Milada Marešová dcera Anna Marešová dcera Helena Izbická dcera Ludmila Zátková dcera Boleslava Marešová dcera |
Alma mater | Karlo-Ferdinandova univerzita |
Profese | politik, filozof, pedagog, vysokoškolský učitel, psycholog, literární vědec a fyziolog |
Commons | František Mareš (rektor) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Mareš (20. října 1857 Opatovice[1] – 6. února 1942 Hluboká nad Vltavou[2]) byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.
Biografie
Maturoval v roce 1876 na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, poté nastoupil ke studiu filosofie na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, avšak již na jaře 1877 přestoupil na Lékařskou fakultu. Své studium úspěšně ukončil v roce 1882, poté absolvoval několik studijních pobytů (1882 ve Vídni, 1885 v Lipsku, 1889 v Berlíně a v Utrechtu).
V roce 1882 se stal asistentem fyziologie na Lékařské fakultě UK, v roce 1890 byl již mimořádným profesorem. Řádným profesorem byl od roku 1895 a též roku stal přednostou Fyziologického ústavu LF UK. V této funkci zůstal až do roku 1928. V akademickém roce 1899–90 byl děkanem Lékařské fakulty UK, v letech 1913–14 a 1920–21 rektorem Univerzity Karlovy.
V době první republiky se Mareš výrazně politicky angažoval. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[3][4] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou národní demokracii senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1925.[5] V roce 1920 jeho úsilím vznikl zákon o poměru pražských univerzit, který se podle něj obecně nazývá lex Mareš.[6]
V třicátých letech spoluzaložil politickou stranu s názvem Národní fronta. Ta se v roce 1934 stala součástí Národního sjednocení a Mareš byl zvolen místopředsedou této strany. Byl též čestným předsedou prvorepublikové Vlajky a příležitostným přispěvatelem jejího tiskového periodika.
František Mareš se jako obhájce jejich pravosti angažoval ve sporech o rukopisy. Byl též jednou z hlavní postav insigniády. Ve filozofii byl zastáncem vitalismu.
Dílo
- O výživě člověka (1889)
- Úvahy z cest (1890)
- O citlivosti (1891)
- Deset roků dívčích škol Vesny v Brně (1896) [7]
- Pokračovací školy dívčí (1898) [8]
- O kulturních poměrech na Moravě (1900) – přednáška Františka Mareše z cyklu Mor.-sl. Besedy v Praze [9]
- Idealism a realism v přírodní vědě (1901) [10]
- Princip zachování energie ve fysiologii (1902)
- Konec sporu o idealism a realism v přírodní vědě (1903)
- Naturalism a svoboda vůle (1904) – otisk z Rozhledů č. 8-18 ze dne 19.11-10.12.1904 [11]
- Fysiologie I–IV (1906–1929) (I. Všeobecná fysiologie (1906) [12], II. Pohyby a jejich inervace (1908) [13], III–1. Výživa, III–2. Krev a její koloběh (1911) [14], IV–1. Fysiologická psychologie (1926) [15], IV–2. Fysiologie smyslů (1929) [16]
- Věda a kultura (1908)
- Prokopa Písaře N. města pražského Praxis Cancellariae (1908) [17]
- Mravnost a kultura. K otázce vivisekce (1910) [18]
- Psychologie bez duše. Ke kritice základů psychologie prof. F. Krejčího (1912)
- Věda a náboženství. Ke kritice monismu (1913)
- Život – tvůrčí síla. (přednáška při nastoupení rektorátu v listopadu 1913) [19]
- Životní účelnost (1917) [20]
- Pravda nad skutečnost (1918)
- Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století (1918) – svazek první: Politický okres Krumlovský. Okolí Krumlova [21]
- Společenstvo svazu národů (1920) [22]
- Mezinárodní jednota pro společnost národů (1920) [23]
- Pravda v citu (1922)
- Otázky filosofické, národní a sociální v politice (1923)
- Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním (1926) [24]
- Vědecké metody realismu v otázce rukopisné (1927)
- Klamnost důkazů (1928) – podvržení Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. (1888) [25]
- Boj proti rukopisům (1929) – Kteraký by konec měl vzíti ukázali A. Kraus a V. Flajšhans ; Uzavírá F. Mareš K oslavě Svatováclavského millenia 1929 [26]
- Strach z pravdy (1937)
- Dialektický materialismus. Filosofie Leninova (1937)
- Soumrak duchovní kultury před svítáním. Srovnání středověké filosofie křesťanské s přírodní vědou a filosofií nové doby (1939) [27]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/maresf.html
- ↑ MUDr. František Mareš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Lex Mareš a „vrácení“ názvu Univerzita Karlova. iForum [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Deset roků dívčích škol Vesny v Brně [online]. Brno: František Mareš, 1896 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Pokračovací školy dívčí [online]. Brno: Vesna, 1898 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. O kulturních poměrech na Morav [online]. Brno: Moravská akciová knihtiskárna, 1900 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Idealism a realism v přírodní vědě [online]. Praha: Fr. Řivnáč, 1901 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Naturalism a svoboda vůle [online]. Praha: Pelcl, 1904 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, Díl 1: Všeobecní fysiologie [online]. Praha: Bursík & Kohout, 1906 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, II: Pohyby a jejich innervace [online]. Praha: Bursík & Kohout, 1908 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, Díl 3, část 1: Výživa [online]. Praha: Bursík & Kohout, 1911 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, Díl IV, Část I: Fysiologická psychologie [online]. Praha: Jos. Springer, 1926 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Fysiologie smyslů [online]. Praha: Mladá generace lékařů při Ú.J.Čsl.l., 1929 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Prokopa Písaře N. města pražského Praxis Cancellariae [online]. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1908 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Mravnost a kultura [online]. Praha: J. Otto, 1910 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Život - tvůrčí síla [online]. Praha: Lidové Družstvo tiskař. a vydavatel, 1914 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Životní účelnost [online]. Praha: Vilímek, 1917 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století [online]. Praha: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1918 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Společenstvo svazu národů [online]. Praha: Státovědecká společnost, 1920 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Mezinárodní jednota pro společnost národů [online]. Praha: Státovědecká společnost, 1920 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním [online]. Praha: A. Svěcený, 1926 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Klamnost důkazů [online]. Praha: A. Neubert, 1928 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Boj proti rukopisům [online]. Praha: nákl.vl., 1929 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, František. Soumrak duchovní kultury před svítáním: srovnání středověké filosofie křesťanské a přírodní vědou a filosofií nové doby [online]. Praha: Otakar Janáček, 1939 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
Literatura
- PAVLIČÍKOVÁ, Helena. František Mareš: od fyziologie k filosofii. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Epocha, 2017. 360 s. ISBN 978-80-7557-079-6.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Mareš na Wikimedia Commons
- Autor František Mareš (1857–1942) ve Wikizdrojích
- Osoba František Mareš ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Mareš
- Digitalizovaná díla Františka Mareše v Národní digitální knihovně.
- MUDr. František Mareš – reprezentant prvorepublikové protihradní opozice Archivováno 18. 7. 2006 na Wayback Machine. – životopis na stránkách Národní myšlenky
- František Mareš – životopis na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
- Ladislav Svoboda: Otázky filosofické, národní a sociální v politice – recenze Marešovy knihy
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Mareš, František *1857
Rektoři Univerzity Karlovy | |
---|---|
1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita) | 1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý |
od 1920 (Univerzita Karlova) | 1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková |
Seznam rektorů Univerzity Karlovy |