Jie Šeng-tchao

Jie Šeng-tchao je čínské jméno, v němž Jie je příjmení.
Bingcheng Hua
Narození28. října 1894
Su-čou
Úmrtí16. února 1988 (ve věku 93 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materWuchanská univerzita
Povoláníspisovatel, novinář a autor dětské literatury
Politická stranaČínské sdružení pro rozvoj demokracie
DětiYe Zhishan
Ye Zhicheng
Funkcečlen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
náměstek ministra
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jie Šeng-tchao (čínsky pchin-jinem Yè Shèngtáo, znaky zjednodušené 叶圣陶, tradiční 葉聖陶; 28. října 1894 — 16. února 1988) byl čínský spisovatel a politik, místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1983–1988) a předseda Čínského sdružení pro rozvoj demokracie (1984–1987), jedné z menších politických stran Čínské lidové republiky. Od 20. let byl známý svými povídkami a románem Ni Chuan-č’, v nichž zobrazoval portréty učitelů zápasících se starým zkostnatělým systémem vzdělání. Popularitu si získaly také jeho povídky, pohádky a básně pro děti. Od 20. let se aktivně účastnil literárního hnutí v Šanghaji, od konce 40. let působil na ministerstvu školství a v nakladatelstvích Čínské lidové republiky.

Život

Jie Šeng-tchao se narodil 28. října 1894 v okrese Wu v provincii Ťiang-su v rodině účetního.[1] Po absolvování střední školy roku 1912 pracoval jako učitel na základní škole. Od mládí psal, zprvu povídky v klasické čínštině, po roce 1919 se připojil k hnutí čtvrtého května a připojil se k autorům propagujícím literaturu v hovorovém jazyce paj-chua.[1] Od 20. let se aktivně účastnil literárního života, po přestěhování do Šanghaje roku 1923 se zapojil do tamních literárních kroužků a společností a publikoval povídky, eseje, básně v nichž vynikla jako dovedný stylista. Nejlépe je známý svými povídkami a románem Ni Chuan-č’, obojím ze školského prostředí, v nichž zobrazuje portréty učitelů zápasících se starým zkostnatělým systémem vzdělání, který je předmětem jeho ostré kritiky a který touží nahradit novým svobodným vzděláváním zaměřeným na praktičnost a rozvoj osobnosti studentů.[1] Popularitu si získaly také jeho povídky, pohádky a básně pro děti, v nichž tvořil světy fantazie vnímané z dětské perspektivy. Jako redaktor literárních časopisů objevil a podpořil řadu mladších autorů.[1]

Po roce 1937 odešel do S’-čchuanu, kde pracoval v tamním provinčním úřadu pro vzdělání a přednášel na na S’čchuanské univerzitě, v letech 1948–1949 pobýval v Hongkongu.[2] Po roce 1949 se aktivně účastnil politického života v Čínské lidové republice jako člen Čínského sdružení pro rozvoj demokracie, jedné z menších politických stran republiky. Pracoval v ministerstvu školství, ve vedení Federace literárních a uměleckých kruhů a svazu spisovatelů, podílel se na reformě čínského písma, od roku 1954 byl více než deset let náměstkem ministra školství a od roku 1958 i ředitelem nakladatelství vzdělávací literatury.[2] Působil v Čínském lidovém politickém poradním shromáždění (člen celostátního výboru 1949–1954) i Všečínském shromáždění lidových zástupců (zvolen poslancem roku 1954, 1958 a 1964).[2]

Během kulturní revoluce byl zbaven všech funkcí a úřadů. Od poloviny 70. let se vrátil do veřejného života, byl opět zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (1975, 1978) a členem jeho stálého výboru (1978–1983).[2] Stal se i členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (od roku 1978 do smrti) a od roku 1983 i jeho místopředsedou. Při obnovení celostátního vedení Čínského sdružení pro rozvoj demokracie roku 1979 byl zvolen místopředsedou jeho ústředního výboru a roku 1984 postoupil na předsedu ústředního výboru sdružení (do roku 1987).[2]

Zemřel v Pekingu 16. února 1988.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d YING, Li-hua. Historical dictionary of modern Chinese literature. Lanham: Scarecrow Press,, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7081-9. S. 241–243. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 582. (anglicky) 

Externí odkazy

Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
1. volební období (1949–1954)
2. volební období (1954–1959)
3. volební období (1959–1965)
4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)
5. volební období (1978–1983)
Ulanfu, Wej Kuo-čching, Pcheng Čchung, Čao C’-jang, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Sung Žen-čchiung, Mao Tun (zemřel 1981), Sü Te-cheng, Ou-jang Čchin (zemřel 1978), Š’ Liang , Ču Jün-šan (zemřel 1981), Kchang Kche-čching, Ťi Fang, Wang Šou-tao, Jang Ťing-žen, Čang Čchung (zemřel 1980), Pagpalha Geleg Namgjal, Čou Ťien-žen, Čuang Si-čchüan, Chu C’-ang, Žung I-žen, Tchung Ti-čou (zemřel 1979)
od 1979 i
Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Li Wej-chan, Chu Jü-č’, Wang Kchun-lun, Čhökji Gjalcchän
od 1980 i
Che Čchang-kung, Siao Kche, Čcheng C’-chua, Jang Siou-feng, Ša Čchien-li (zemřel 1982), Burhan Šähidi, Čou Pchej-jüan, Čchien Čchang-čao
od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
Jang Ťing-žen, Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Čcheng C’-chua, Kchang Kche-čching, Ťi Fang (zemřel 1987), Čuang Si-čchüan, Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang, Wang Kchun-lun (zemřel 1985), Čchien Čchang-čao, Tung Čchi-wu, Tchao Č’-jüe, Čou Šu-tchao (zemřel 1984), Jang Čcheng-wu, Siao Chua (zemřel 1985), Čchen Caj-tao, Lü Čeng-cchao, Čou Ťien-žen (zemřel 1984), Čou Pchej-jüan, Burhan Šähidi, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Fej Siao-tchung, Čao Pchu-čchu, Jie Šeng-tchao (zemřel 1988), Čchü Wu, Pa Ťin
od 1984 i
Ma Wen-žuej, Mao I-šeng, Liou Ťing-ťi
od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985)
od 1986 i
od 1987 i
Wang Feng, Čchien Wej-čchang
7. volební období (1988–1993)
Wang Žen-čung (zemřel 1992), Jen Ming-fu (do 1990), Fang I, Ku Mu, Jang Ťing-žen, Kchang Kche-čching (zemřela 1992), Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang (zemřel 1991), Čchien Čchang-čao, Čou Pchej-jüan, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Čchü Wu (zemřel 1992), Pa Ťin, Ma Wen-žuej, Liou Ťing-ťi, Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Sun Siao-cchun (zemřel 1991), Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Ismail Ähmäd
od 1989 i
Chou Ťing-žu, Ting Kuang-sün
od 1990 i
Chung Süe-č’
od 1991 i
8. volební období (1993–1998)
Jie Süan-pching, Wu Süe-čchien, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Saifuddin Azizi, Chung Süe-č’, Jang Ťing-žen, Čou Pchej-jüan (zemřel 1993), Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Pa Ťin, Liou Ťing-ťi (zemřel 1997), Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Chou Ťing-žu (zemřel 1994), Ting Kuang-sün, Tung Jin-čchu, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei
od 1994 i
Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan
od 1996 i
9. volební období (1998–2003)
Jie Süan-pching, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Čao Pchu-čchu zemřel 2000), Pa Ťin, Čchien Wej-čchang, Lu Ťia-si (zemřel 2001), Žen Ťien-sin, Sung Ťien, Li Kuej-sien, Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002), Čang S’-čching, Čchien Čeng-jing, Ting Kuang-sün, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei, Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan, Chu Čchi-li, Čchen Ťin-chua, Čao Nan-čchi, Mao Č’-jung, Paj Li-čchen, Ťing Šu-pching, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Wang Wen-jüan
10. volební období (2003–2008)
Wang Čung-jü, Liao Chuej, Liou Jen-tung, Ngaphö Ngawangdžigme, Pa Ťin (zemřel 2005), Pagpalha Geleg Namgjal, Li Kuej-sien, Čang S’-čching, Ting Kuang-sün, Henry Fok (zemřel 2006), Ma Man-kei, Paj Li-čchen, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Chao Ťien-siou, Čchen Kchuej-jüan, Ablät Abdurišit, Sü Kchuang-ti, Li Čao-čuo, Chuang Meng-fu, Wang Süan, Čang Chuaj-si, Li Meng
od 2005 i
Tung Chee-hwa, Čang Mej-jing, Čang Žung-ming
11. volební období (2008–2013)
Wang Kang, Liao Chuej, Tu Čching-lin, Ngaphö Ngawangdžigme (zemřel 2009), Pagpalha Geleg Namgjal, Ma Man-kei, Paj Li-čchen, Čchen Kchuej-jüan, Ablät Abdurišit, Li Čao-čuo, Chuang Meng-fu, Tung Chee-hwa, Čang Mej-jing, Čang Žung-ming, Čchien Jün-lu, Sun Ťia-čeng, Li Ťin-chua, Čeng Wan-tchung, Teng Pchu-fang, Wan Kang, Lin Wen-i, Li Wu-wej, Luo Fu-che, Čchen Cung-sing, Wang Č’-čen
od 2010 i
Edmund Ho
12. volební období (2013–2018)
Tu Čching-lin, Ling Ťi-chua (do 2015), Chan Čchi-te, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Lin Wen-i, Luo Fu-che, Edmund Ho, Čang Čching-li, Li Chaj-feng, Su Žung (do 2014), Čchen Jüan, Lu Čan-kung, Čou Siao-čchuan, Wang Ťia-žuej, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchi Sü-čchun, Čchen Siao-kuang, Ma Pchej-chua, Liou Siao-feng, Wang Čchin-min
od 2017 i
Leung Chun-ying
13. volební období (2018–2023)
Čang Čching-li, Liou Čchi-pao, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Edmund Ho, Lu Čan-kung, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchen Siao-kuang, Leung Chun-ying, Sia Pao-lung, Jang Čchuan-tchang, Li Pin, Bagatur, Wang Jung-čching, Che Li-feng, Su Chuej, Čeng Ťien-pang, Ku Šeng-cu, Liou Sin-čcheng, Che Wej, Šao Chung, Kao Jün-lung
14. volební období (2023–2028)
Š’ Tchaj-feng, Chu Čchun-chua, Šen Jüe-jüe, Wang Jung, Čou Čchiang, Pagpalha Geleg Namgjal, Ho Hau Wah, Leung Chun-ying, Bagatur, Su Chuej, Šao Chung, Kao Jün-lung, Čchen Wu, Mu Chung, Sien Chuej, Wang Tung-feng, Ťiang Sin-č’, Ťiang Cuo-ťün, Che Pao-siang, Wang Kuang-čchien, Čchin Po-jung, Ču Jung-sin, Jang Čen
Čínské sdružení pro rozvoj demokracie
předsedové
Ma Sü-lun (1950–1966) • neobsazeno (1966–1979) • Čou Ťien-žen (1979–1984) • Jie Šeng-tchao (1984–1987) • Lej Ťie-čchiung (1987–1997) • Sü Ťia-lu (1997–2007) • Jen Ťün-čchi (2007–2017) • Cchaj Ta-feng (2017– )
Autoritní data Editovat na Wikidatech