Fang I
Fang I | |
---|---|
Narození | 26. února 1916 Sia-men |
Úmrtí | 17. října 1997 (ve věku 81 let) Peking |
Místo pohřbení | Papaošanský revoluční hřbitov |
Povolání | politik a diplomat |
Politická strana | Komunistická strana Číny |
Funkce | Ministr pro vědu a technologie Čínské lidové republiky |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fang I (čínsky pchin-jinem Fāng Yì, znaky 方毅; 26. února 1916 – 17. října 1997) byl čínský komunistický politik, účastník občanské války, poté regionální politik ve Fu-ťienu a Šanghaji, diplomat ve Vietnamu, v 60. a první polovině 70. let organizátor čínské pomoci a investic do zahraničí, od druhé poloviny 70. let postoupil do celostátně významných funkcí: kandidát (1958–1973) a člen (1973–1987) ústředního výboru Komunistické strany Číny, člen politbyra (1977–1987) a sekretariátu ústředního výboru (1980–1982), předseda Státní komise pro vědu a technologii (1977–1984), místopředseda vlády (1978–1982), státní poradce (1982–1988), předseda akademie věd (1979–1981), místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1988–1993).
Život
Fang I se narodil 27. března 1915 v Sia-menu[1] v provincii Fu-ťien v chudé rodině. Jeho původní jméno bylo Fang Čching-ťi (čínsky pchin-jinem Fāng Qīngjí, znaky 方清吉). Když bylo Fang Iovi osm let, zemřel mu otec a rodina upadla do naprosté chudoby. S pomocí strýce z matčiny strany mohl Fang navštěvovat střední škol. Během školní docházky vstoupil ve 14 letech do Komunistického svazu mládeže a o rok později, v roce 1931, do Komunistické strany Číny (KS Číny).[1][2]
Později odešel do Šanghaje a pracoval v předním nakladatelství Commercial Press.[1] Neúčastnil se Dlouhého pochodu, protože patřil ke komunistickým aktivistům, kteří zůstali ve Fu-ťienu.[1] V roce 1934 byl zatčen kuomintangskou policií a za komunistickou činnost odsouzen k osmi letům vězení. Z vězení byl propuštěn v roce 1937, po Sianském incidentu, vypuknutí čínsko-japonské války a uzavření dohody o druhé jednotné frontě mezi KS Číny a Kuomintangem.[1][2] Během války s Japonskem působil jako místopředseda nebo vedoucí finančního odboru různých administrativních rad spravujících komunisty ovládanéregiony v severní Číně, naposledy byl generálním sekretářem finančního a ekonomického výboru Severočínské lidové vlády, poloautonomní komunistické vlády v severní Číně (1948–1949). Krátce vykonával úřad místopředsedy vlády provincie Šan-tung (březen–srpen 1949).[2]
Po vzniku Čínské lidové republiky působil Fang I v letech 1949–1952 jako místopředseda vlády a ministr financí své domovské provincie Fu-ťien a současně byl místopředsedou finančního a ekonomického výboru východočínského vojensko-administrativního výboru (resp. od konce roku 1952 do roku 1954 východočínského administrativního výboru).[2] V letech 1952–1953 byl krátce místostarostou Šanghaje. V září 1953 byl pak jmenován náměstkem ministra financí (Teng Siao-pchinga), ale ve funkci zůstal jen do října 1954. V roce 1954 byl totiž spolu se svou ženou Jin Sen vyslán na čínské velvyslanectví v Severním Vietnamu. Jako ekonomický zástupce byl zodpovědný za koordinaci čínské pomoci Severnímu Vietnamu. Tuto funkci zastával až do roku 1961. Mezitím byl roku 1958 zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny.[2]
V roce 1961 se Fang I vrátil do Pekingu, byl jmenován místopředsedou Státní plánovací komise (do 1967)[2] a do roku 1977 řídil zahraniční pomoc Číny jako předseda/ministr stojící v čele byra (od 1961), komise (od 1964) a ministerstva (1971–1977) pro hospodářské vztahy se zahraničím.[2] Přitom mu byla velmi užitečná jeho znalost několika cizích jazyků, včetně angličtiny, němčiny, japonštiny a ruštiny. Na IX. sjezdu KS Číny v dubnu 1969 byl znovuzvolen kandidátem ústředního výboru. Vedl ekonomické delegace do mnoha, především afrických, zemí; mimo jiné dohlížel na projekt Tanzansko-zambijské železnice. Současně byl koncem roku 1964 zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1975). Na X. sjezdu KS Číny v srpnu 1973 byl zvolen členem ústředního výboru.[2]
Po smrti Mao Ce-tunga a ukončení kulturní revoluce v roce 1976 byl Fang jmenován viceprezidentem Čínské akademie věd a sblížil se s Teng Siao-pchingem. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl znovuzvolen členem ústředního výboru a nově se stal i členem politbyra (znovuzvolen na XII. sjezdu roku 1982, ve funkci do roku 1987).[2] O měsíc později, v září 1977 byl jmenován předsedou Státní komise pro vědu a technologii (do září 1984). Když se Teng dostal k moci, stal se Fang v březnu 1978 jedním z místopředsedů čínské vlády. Roku 1978 byl také opět zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983). V letech 1979–1981 byl také předsedou Čínské akademie věd. Při obnově sekretariátu ústředního výboru v únoru 1980 byl jmenován jedním z tajemníků sekretariátu (do 1982),[2] v sekretariátu měl na starosti otázky vědeckotechnického rozvoje.
V květnu 1982 přešel (s většinou dosavadních místopředsedů) z funkce místopředsedy vlády do nově zřízené funkce státního poradce (znovu jmenován 1983, do 1988).[2] V roce 1988 byl vybrán jedním z místopředsedů celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1988–1993).[2] Od roku 1977 až do své smrti byl čestným předsedou Čínské asociace wej-čchi.
Dne 17. října 1997 zemřel v Pekingu.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e Biographical Dictionary of the People's Republic of China. Příprava vydání Song, Yuwu. Jefferson, North Carolina: McFarland, 2014. ISBN 978-1-4766-0298-1. S. 327–328. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 91–92. (anglicky)
Externí odkazy
Člen vedení Komunistické strany Číny | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. volební období (1949–1954) | ||||||||||||||||
2. volební období (1954–1959) | Sung Čching-ling, Tung Pi-wu, Li Ťi-šen, Čang Lan (zemřel 1955), Kuo Mo-žo, Pcheng Čen, Šen Ťün-žu, Chuang Jen-pchej, Che Siang-ning, Li Wej-chan, Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Čang Po-ťün (do 1958), Tan Kah Kee, Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi | |||||||||||||||
3. volební období (1959–1965) | Pcheng Čen, Li Ťi-šen (zemřel 1959), Kuo Mo-žo, Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Chuang Jen-pchej, Li Wej-chan (do 1964), Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Tan Kah Kee (zemřel 1961), Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi, Čchen I, Kchang Šeng, Pagpalha Geleg Namgjal, Ngaphö Ngawangdžigme, Che Siang-ning | |||||||||||||||
4. volební období (1965–1978) | Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970) | |||||||||||||||
5. volební období (1978–1983) |
| |||||||||||||||
6. volební období (1983–1988) |
| |||||||||||||||
7. volební období (1988–1993) |
| |||||||||||||||
8. volební období (1993–1998) |
| |||||||||||||||
9. volební období (1998–2003) | Jie Süan-pching, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Čao Pchu-čchu zemřel 2000), Pa Ťin, Čchien Wej-čchang, Lu Ťia-si (zemřel 2001), Žen Ťien-sin, Sung Ťien, Li Kuej-sien, Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002), Čang S’-čching, Čchien Čeng-jing, Ting Kuang-sün, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei, Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan, Chu Čchi-li, Čchen Ťin-chua, Čao Nan-čchi, Mao Č’-jung, Paj Li-čchen, Ťing Šu-pching, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Wang Wen-jüan | |||||||||||||||
10. volební období (2003–2008) |
| |||||||||||||||
11. volební období (2008–2013) |
| |||||||||||||||
12. volební období (2013–2018) |
| |||||||||||||||
13. volební období (2018–2023) | Čang Čching-li, Liou Čchi-pao, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Edmund Ho, Lu Čan-kung, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchen Siao-kuang, Leung Chun-ying, Sia Pao-lung, Jang Čchuan-tchang, Li Pin, Bagatur, Wang Jung-čching, Che Li-feng, Su Chuej, Čeng Ťien-pang, Ku Šeng-cu, Liou Sin-čcheng, Che Wej, Šao Chung, Kao Jün-lung | |||||||||||||||
14. volební období (2023–2028) | Š’ Tchaj-feng, Chu Čchun-chua, Šen Jüe-jüe, Wang Jung, Čou Čchiang, Pagpalha Geleg Namgjal, Ho Hau Wah, Leung Chun-ying, Bagatur, Su Chuej, Šao Chung, Kao Jün-lung, Čchen Wu, Mu Chung, Sien Chuej, Wang Tung-feng, Ťiang Sin-č’, Ťiang Cuo-ťün, Che Pao-siang, Wang Kuang-čchien, Čchin Po-jung, Ču Jung-sin, Jang Čen |
Čínská akademie věd | |
---|---|
předsedové | Kuo Mo-žo (1949–1978) • Fang I (1978–1981) • Lu Ťia-si (1981–1987) • Čou Kuang-čao (1987–1997) • Lu Jung-siang (1997–2011) • Paj Čchun-li (2011–2020) • Chou Ťien-kuo (2020– ) |