Che Lung |
---|
|
Narození | 22. března 1896 Sang-č’, Chu-nan |
---|
Úmrtí | 8. června 1969 (ve věku 73 let) Peking |
---|
Příčina úmrtí | diabetes mellitus |
---|
Místo pohřbení | Papaošanský revoluční hřbitov Tianzi Mountain |
---|
Národnost | Tchuťiaové |
---|
Povolání | generál, politik |
---|
Ocenění | stratég Čínské lidové osvobozenecké armády |
---|
Politická strana | Komunistická strana Číny |
---|
Choť | Xiang Yuangu (1920–1949) Jian Xianren (1929–1942) |
---|
Děti | He Jiesheng He Pengfei |
---|
Funkce | místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky |
---|
multimediální obsah na Commons |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Che Lung ( čínsky pchin-jinem Hè Lóng, znaky zjednodušené 贺龙, tradiční 賀龍; 22. března 1896 – 9. června 1969) byl čínský vojenský vůdce, který byl jmenován jedním z deseti maršálů Čínské lidové republiky za svůj přínos k vítězství Komunistické strany Číny. Nejdříve se přidal ke Kuomintangu, poté však přešel na stranu komunistů. Účastnil se Dlouhého pochodu, občanské války i druhé čínsko-japonské války.
Začátek kariéry
Narodil se v provincii Chu-nan v Sang-č' a byl synem vojenského důstojníka nízké hodnosti. Neměl žádné formální vzdělání a ve svých 20 letech započal svou revolucionářskou kariéru tím, že zabil místního soudce, aby pomstil svého strýce, který byl zabit kvůli nesplácení daní. Stal se tak psancem a příští dva roky žil jako bandita ve venkovských oblastech.[1]
Na začátku dvacátých let se připojil k Čínské národní straně a stala se z něj důležitá místní vojenská osobnost. V roce 1923 byl povýšen na velitele nacionalistické dvacáté armády.[2]
Období před založením ČLR
Ke konci roku 1926 vstoupil do Komunistické strany Číny[2]. Kuomintang opustil v roce 1927 poté, co Čankajšek násilně potlačoval komunisty a převzal velení dvacátého sboru Rudé armády Komunistické strany Číny. Che Lung a Ču Te plánovali a vedli neúspěšné povstání Nan-čchang v Ťiang-si, kdy se snažili obsadit město Nan-čchang, ale nebyli ho schopni ubránit proti nevyhnutelnému pokusu Kuomintangu o opětovné získání města. Poté, co byly vojenské složky poraženy, uprchl do Lu-fengu v Kuang-tungu, později byl stranou poslán do Šanghaje a posléze do Wu-chanu.[1]
Po neúspěchu povstání Nan-čchang Che Lung odmítl nabídku ústředního výboru studovat v Rusku a vrátil se do Chu-nanu, kde v roce 1930 přivedl všechny partyzánské jednotky, aby vytvořil druhý sbor Rudé armády pod jeho velením. V roce 1935 se přidal k Dlouhému pochodu a v roce 1936 se jeho jednotky připojili k Mao Ce-Tungovi v Šan-si, kde Che Lung založil nové velitelství [1]. Druhý sbor Rudé armády pod velením Che Lunga byl jednou z mála komunistických jednotek, které dorazily do Jen-anu většinou nedotčené a také jedinou jednotkou, jejíž počet během Dlouhého pochodu mírně vzrostl.[3]
Od konce roku 1938 do roku 1940 bojoval v Chu-pej jak proti japonské armádě, tak proti partyzánům Kuomintangu. Jeho povinnosti se zvýšily během druhé čínsko-japonské války a roku 1943 byl povýšen na hlavního velitele komunistických sil v Jen-anu, Šan-si, Šen-si, Kan-su, Ning-sia a Vnitřním Mongolsku.[2]
Ke konci druhé čínsko-japonské války velel přibližně 175 000 jednotkám, které operovaly v severozápadní Číně. Mezi jeho nejvýznamnější podřízené patřili Čang Cung-sün, Sü Kuang-ta a Pcheng Šao-chuej. V říjnu 1945, měsíc po kapitulaci Japonců, bylo Cheho velení nad jednotkami přeneseno na Pcheng Te-chuaje. Stal se Pchengovým zástupcem, ale většinu zbytku čínské občanské války strávil v ústředí strany v Jen-anu a jeho okolí.[4]
Období po založení ČLR
Po vítězství Komunistické strany Číny a založení ČLR v roce 1949 vedl Národní sportovní komisi. Byl jmenován maršálem a také se stal místopředsedou státní rady ČLR. Byl jedním z nejzcestovalejších členů komunistické strany a vedl řadu delegací do zahraničí, kde se setkával s vůdci jiných asijských zemí.[1]
Během kulturní revoluce byl obviněn, že byl součástí protistranické frakce a posléze byl jako jeden z prvních vůdců Čínské lidové osvobozenecké armády zbaven funkce v roce 1966. Poté byl uvržen do domácího vězení a zemřel na cukrovku.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d LEUNG, Edwin Pak-wah. Historical Dictionary of the Chinese Civil War. [s.l.]: Scarecrow Press 242 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-6609-6. (anglicky) Google-Books-ID: drHgAyJuO_IC.
- ↑ a b c LI, Xiaobing. China at War: An Encyclopedia: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO 642 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-416-0. (anglicky) Google-Books-ID: R7qNuIJJsNEC.
- ↑ LEW, Christopher R. The Third Chinese Revolutionary War, 1945-1949: An Analysis of Communist Strategy and Leadership. The USA: Routelage, 2009. 224 s. ISBN 0-415-77730-5. S. 11.
- ↑ DOMES, Jürgen. Peng Te-huai: The Man and the Image. [s.l.]: Stanford University Press 182 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8047-1303-0. (anglicky) Google-Books-ID: R8mXPSDeWf4C.
- ↑ FAIRBANK, John K.; TWITCHETT, Denis Crispin; MACFARQUHAR, Roderick. The Cambridge History of China: Volume 15, The People's Republic, Part 2, Revolutions Within the Chinese Revolution, 1966-1982. [s.l.]: Cambridge University Press 1142 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-24337-7. (anglicky) Google-Books-ID: XSZygE9_zBcC.
Externí odkazy
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky |
Ústřední revoluční vojenská komise Čínské sovětské republiky (leden 1931 – srpen 1937) | | komise v lednu – listopadu 1931 | | předseda a místopředsedové od ledna 1931 | | | předseda a místopředsedové od června 1931 | | | předsednictvo od října 1931 | | | členové | od ledna 1931 25 členů včetně předsedy a místopředsedů | | | komise v listopadu 1931 – únoru 1934 | | předseda a místopředsedové od listopadu 1931 | | | předseda a místopředsedové od května 1933 | | | členové | od listopadu 1931 15 členů včetně předsedy a místopředsedů, od května 1933 ještě dva členové | | | komise v únoru 1934 – prosinci 1936 | | předseda a místopředsedové od února 1934 | | | předsednictvo od října 1936 | | | členové | od února 1934 více než 14 členů, od června 1935 ještě dva členové | | | komise v prosinci 1936 – srpnu 1937 | | předseda a místopředsedové | | | členové předsednictva | | | členové | od prosince 1936 16 členů bez předsedy, místopředsedů a členů předsednictva | | Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954) | | předseda | | | místopředsedové | | | | od listopadu 1951 i | | | od června 1954 i | | | | členové | | | | od června 1954 i | Sü Chaj-tung | | | U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník. | 8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969) | | předseda | | | místopředsedové | | | stálý výbor (do 1967) | | | pracovní konference ústřední vojenské komise (říjen 1959 – srpen 1967) | | | pracovní skupina ústřední vojenské komise | | od srpna 1967 | | | od září 1967 | | | od března 1968 | | | | členové | Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou | | zástupci generálního sekretáře | Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966) | |
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky |
|
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954) | | Čou En-laj I (1949–1954) | | |
|
Místopředsedové státní rady (1954– ) | | vláda: Čou En-laj II (1954–1959) | | | Čou En-laj III (1959–1965) | | | Čou En-laj IV (1965–1975) | | | Čou a Chua (1975–1978) | | | Chua a Čao (1978–1983) | | | Čao C’-jang II (1983–1988) | | | Li Pcheng I (1988–1993) | | | Li Pcheng II (1993–1998) | | | Ču Žung-ťi (1998–2003) | | | Wen Ťia-pao I (2003–2008) | | | Wen Ťia-pao II (2008–2013) | | | Li Kche-čchiang I (2013–2018) | | | Li Kche-čchiang II (2018–2023) | | | Li Čchiang (2023–2028) | | |
Portály: Čína | Válka a vojenství