Curtiss SOC Seagull
Curtiss SOC | |
---|---|
Curtiss SOC | |
Určení | pozorovací hydroplán |
Výrobce | Curtiss-Wright Corporation |
První let | 1934 |
Zařazeno | 1935 |
Uživatel | US Navy USCG Royal Navy |
Vyrobeno kusů | 258 ks (Curtiss) + 44 ks (NAF) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Curtiss SOC Seagull byl americký jednomotorový plovákový dvouplošník s celokovovou kostrou potaženou plátnem, užívaný v druhé světové válce jako pozorovací a průzkumný letoun. Byl vypouštěn z katapultů bitevních lodí a křižníků.
Vývoj
Počátky vývoje spadají do června roku 1933 kdy US Navy vypsalo soutěž na nový stroj tohoto typu a v dubnu roku 1934 vzlétl první obojživelný prototyp Curtiss XO3C-1 s hvězdicovým motorem Pratt & Whitney R-1340-12 o výkonu 441 kW. Letoun byl však brzy přepracován na čistě námořní jednoplovákový stroj s vyrovnávacími plováky a vyměnitelným kolovým podvozkem, od června 1935 označený SOC-1 (Scout-Observation Curtiss).
První ze sériových letounů s pohonnou jednotkou R-1340-18 byl zařazen v listopadu 1935 na lehký křižník USS Marblehead s větší dodávkou na základnu amerického námořnictva Pensacola. Oproti prototypu však měly sériové stroje již plně zakrytou kabinu. Od června 1936 působily na lodích USS Memphis, Indianapolis, Augusta a Raleigh. Poté následovala dodávka 40 kusů variant SOC-2 a SOC-2A s motory R-1340-22 a čistě kolovým podvozkem, "áčko" navíc se sklopným brzdícím hákem pro službu na letadlových lodích.
V roce 1937 následovala produkce 83 letounů SOC-3 a SOC-3A, což byly opět plovákové stroje s možností výměny za kolový podvozek.
44 v licenci vyrobených SOC-3 a 3A v státní letecké továrně Naval Aircraft Factory ve Filadelfii dostalo označení SON-1 a SON-1A.
Výroba byla ukončena v květnu 1938 dodáním posledního ze tří letounů SOC-4 pro letectvo americké pobřežní stráže.[1] Mimo sérii byl ještě zkonstruován prodloužený prototyp XSO2C-1 se zabudovanou pohonnou jednotkou R-1340-36, který byl oproti sériovým strojům vybaven vztlakovými klapkami i na dolním křídle. Ačkoliv po vypuknutí války byl typ již poměrně zastaralý, účastnil se bojů až do roku 1945.
Specifikace
Údaje platí pro plovákovou verzi[1]
Technické údaje
- Osádka: 2 (pilot a pozorovatel/střelec)
- Rozpětí: 10,98 m
- Délka: 9,58 m
- Nosná plocha: 31,40 m²
- Výška: 4,50 m
- Hmotnost prázdného letounu: 1720 kg
- Vzletová hmotnost: 2468 kg
- Pohonná jednotka: 1 × devítiválcový hvězdicový motor Pratt & Whitney Wasp R-1340-22
- Výkon pohonné jednotky: 441 kW
Výkony
- Max. rychlost: 265 km/h (ve výšce 1525 m)
- Cest. rychlost: 215 km/h
- Dostup: 4550 m
- Dolet: 1086 km
Výzbroj
- 1 × pevný kulomet Browning ráže 7,62 mm
- 1 × pohyblivý kulomet Browning ráže 7,62 mm
- max. 295 kg pum
Odkazy
Reference
- ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Curtiss SOC Seagull. Letectví a kosmonautika. Červenec 1983, roč. LIX., čís. 15, s. 591.
Literatura
- NĚMEČEK, Václav. Curtiss SOC Seagull. Letectví a kosmonautika. Červenec 1983, roč. LIX., čís. 15, s. 591.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Curtiss SOC Seagull na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamuflážní schémata letounu Curtiss SOC Seagull Archivováno 26. 11. 2014 na Wayback Machine.
Americká vojenská letadla druhé světové války | |
---|---|
Stíhací letouny | |
Bombardovací, bitevní a torpédové letouny | |
Průzkumné a spojovací letouny | |
Cvičná letadla | |
Transportní letouny a kluzáky | |
Vírníky a vrtulníky | |
Experimentální letouny a prototypy | XA-21 • XA-22 • XA-23 • XA-38 • XFL • XF-11 • XF8B • TB2D • XF5F • XF5U • XFD-1 • XF14C • XF15C • XP-41 • XP-46 • XP-49 • XP-50 • XP-52 • XP-54 • XP-55 • XP-56 • XP-57 • XP-58 • P-59 • XP-60 • XP-62 • XP-67 • XP-68 • XP-71 • XP-72 • XP-73 • P-75 • XP-76 • XP-77 • XP-79 • XP-81 • XP-82 • XP-83 • AM • XB-19 • XB-27 • XB-28 • XB-30 • XB-31 • XB-33 • YB-35 • XB-38 • XB-39 • YB-40 • XB-41 • XB-42 • XB-43 • XB-45 • XB-46 • XB-48 • XB-50 • XC-74 • YC-76 • XC-82 • XC-97 • XP2V • XPB2M • XP4Y • R2Y • RB • TB2F • XSB2D • XBTC • XBT2C • XBT2D • XBTK • TBY • HK-1 • YFM-1 • XO-61 • XR-1 • XR-2/3 • XR-8 • N-1M • V-173 • XPBB |